Konec velkého klacku

Posledního dne roku 1999 předaly USA po téměř 100 letech Panamský průplav konečně do správy vlády této středoamerické republiky. S nástupem nového milénia tak v Panamě končí století zvláštního národního paradoxu. Existenci tohoto průplavu na svém území vděčí Panama za svou státnost, současně však její suverenitu až dosud výrazně limitoval. Od počátku ho kontrolovaly Spojené státy, pro něž byl také více než jednou záminkou a prostředkem ke vměšování do panamských vnitřních záležitostí. Převzetím průplavu končí pro Panamu končí celá jedna éra. Celá jedna éra jím ovšem také končí i pro Spojené státy.

Americké století

Získání kontroly nad průplavovým pásmem v roce 1903 představovalo pro USA důležitý mezník na cestě od relativně do sebe zahleděné mladé republiky ke globální mocnosti prosazující své zájmy daleko za hranicemi své země. Až do poloviny 19. století se rozrůstala federace amerických států především kolonizací západu a nákupem nových území (1803 Louisiana, 1819 Florida, 1839 Fort Ross, 1867 Aljaška). S postupem americké hranice (frontier) dále k Pacifiku se začal teritoriální nápor USA realizovat částečně i na úkor Mexika (1845 Texas, 1848 Kalifornie a část Oregonu). Jakmile se americký frontier zastavil na březích Tichého oceánu, začala část formujícího se amerického národa spatřovat své „civilizační poslání“ (Manifest destiny) i dále od svých bezprostředních hranic. Širší pojetí Manifest destiny a jeho aplikace na jednu z posledních…