Často hledáte, jak…
Obálka vydání 7/2008
7/2008 • 9.–16. 2. 2008

2008/7

Kultura

Jako pokusné krysy

Jan Gregor

Mozek neslouží k přemýšlení, ale k jednání. To je jedna z tezí francouzského lékaře, vědce a filozofa Henriho Laborita, hlavního aktéra pozoruhodného snímku francouzského režiséra Alaina Resnaise Můj strýček z Ameriky (1980).

Výtvarné umění

Jan H. Vitvar

Zajímavé výstavy

Hudba

Pavel Klusák

Hudební novinky

Alois Nebel

Jaromír 99, Jaroslav Rudiš

Alois Nebel: Prezident

Jedno výročí a jedna inscenace

Terezie Pokorná

V neděli uplynulo patnáct let od smrti Jana Grossmana, osobnosti, která přinesla zásadní vklad do dvou zdánlivě protikladných disciplín, za něž bývají umění a jeho reflexe považovány.

Tajemství citlivého kluka

Jan H. Vitvar

V sále pražské Staroměstské radnice běží video, na kterém člen Hitlerjugend dovádí s nezletilým hochem: honí se po louce, hajlují, mazlí se, líbají, běží s hořícími loučemi, aby šli nakonec společně „hajat“. Natočil ho Mark Ther (1979), první výtvarník vybraný Galerií hl. města Prahy do nového výstavního cyklu pro mladé autory s výmluvným názvem Hustý provoz.

Cesta do srdce temnoty

Jan Gregor

Jsou režiséři, kteří jako by celý život točili variace jednoho jediného filmu. Tim Burton mezi ně patří.

Třetí kniha stavitele mostů

Ladislav Nagy

Mladý řecký inženýr Panos Karnezis (1967) přišel původně do Anglie stavět mosty, pak ale učinil zásadní rozhodnutí a nastoupil do kurzu tvůrčího psaní. Pro absolventy těchto kurzů je charakteristické, že jejich psaní bývá řemeslně zdatné, ale všichni píší tak trochu stejně. U Karnezise to neplatí.

Typltova slovní smršť

Marie Langerová

Básník Jaromír Typlt (1973) o sobě říká, že je autor okrajový, spíše je však excentrickým nomádem: zabývá se texty, zvuky, divadlem, výtvarným uměním a fotografuje.

Novinky

Respekt

Knižní novinky

Nejsme příliš originální

Martin Nodl

Anglický historik Peter Burke (1937) je u nás nejpřekládanějším reprezentantem takzvané „nové historie“.

Už nikdy žádný Elvis

Pavel Klusák

Výroční přehledy znovu připomněly, jak rozdílně je mainstream vnímaný v západní Evropě a u nás. Není nutno opisovat konkrétní jména muzikantů. Obměna materiálu, sepětí se současností, schopnost průběžně vybírat z dnešní produkce a nabídnout širšímu vkusu různých generací cosi, co není na nejnižší, pudové úrovni: ve všech těchto ohledech si české prostředí vede bojácně, nemotorně, s preferencí krátkodeché sázky na jistotu retrohitů.