Zapamatuj si mé jméno

Na paneláky litvínovského sídliště Janov padá těžká lednová mlha a na čas tak mizí z dohledu proslulý Horní Jiřetín, o jehož zbagrování už roky usilují těžaři. Prach z rozšiřujícího se hnědouhelného kráteru občas zanese vítr až sem. „Žádná idylka, co?“ usmívá se čtyřicátník Milan Čurda před betonovým srdcem sídliště, nákupním centrem Krušnohor. Jeho třetina mu patří a právě tady rozjel vyučený opravář praček úspěšný plán „poctivého českého elektra“. Zlaté časy tohohle byznysu jsou podle něj tytam, on tady na severu prý ale našel cestu, kam dál.

Tichá dohoda

Když se měl pan Čurda v patnácti rozhodnout co se životem, volba nedaleké montovny praček v Teplicích prý byla jasnou záležitostí. „Opravář praček byl tehdy někdo výjimečný, bylo jich málo a každý mu nadbíhal,“ vzpomíná pan Čurda. To, že si musel před první spanilou jízdou k porouchané domácí pomocnici odsedět dlouhých pět let za stolem na dílně, bral prý jako „pravidla hry“, která se vyplatila i jemu. Vím, že jeden špatný hráč by mohl naše dnešní dobré jméno rychle pokazit.Kontakty na zákazníky pak začaly rychle přibývat a po revoluci nebránilo pětadvacetiletému opraváři prakticky nic ve vlastním podnikání. S pěti dalšími mladíky z rozpadlé socialistické fabriky Strojsmalt využil to, co lidé znali nejvíc –…