Pro klid vaší duše
Ve středu položili starostové okolních obcí a místní nadšenci na jeden z kopců kolem Slavkova základní kámen pomníku, který by měl všem připomínat (řečeno slovy kmotra celé akce Boleslava Polívky), „že i koně mají duši“.
Po kopcích se do daleka táhnou pustá pole, na obzoru je vidět jen bílá kaple. Mezi několika stromy se tyčí vysoký kříž. Před více než dvěma sty lety ale tato krajina poskytovala úplně jiný pohled: pole a kopce halila oblaka dýmu, na obzoru šlehaly plameny, všude kolem ležel zkrvavený sníh. Vzduch se chvěl mohutnými salvami děl a výkřiky hrůzy a bolesti, v troskách ležely hromady mrtvol. Scéně pak dominovala zběsilá skrumáž tisíců vojáků řezajících do sebe bodáky a šavlemi.
Jsme na legendárním slavkovském bojišti nedaleko Brna, kde nad koalicí rakouských a ruských vojsk vítězně vybojoval svou nejslavnější a nejkrvavější bitvu francouzský císař Napoleon. Památníky a kříže takřka na každém kroku tady dodnes připomínají naléhavost tehdejšího dramatu. Bitvy se zúčastnilo téměř sto šedesát tisíc vojáků a během několika málo hodin jich na slavkovských polích zůstalo ležet pětadvacet tisíc. Mezi zkrvavenými vojáky ale leželi i jiní padlí – rozervaná těla mrtvých koní. Dlouho se na ně zapomínalo, ale minulý týden se vzpomínky konečně dočkali i oni. Ve středu položili starostové okolních obcí a místní nadšenci na jeden z kopců kolem Slavkova základní kámen pomníku, který by měl všem připomínat (řečeno slovy kmotra celé akce Boleslava Polívky), „že i koně mají duši“.
Proč jen lidé?
A těch duší nebylo málo. Na slavkovském bojišti…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
