Další z kapsáře brněnských pověstí a legend:
Když v dubnu 1945 statečný hrázný zabránil tomu, aby ustupující německá armáda vyhodila do povětří hráz Brněnské přehrady, napadlo tři vysoké důstojníky gestapa, že je to vlastně dobře, protože takhle ještě dostali šanci ukrýt na dno přehradního jezera velký železný trezor se šperky a zlatem, které ukradli brněnským židovským rodinám odtransportovaným do koncentráků. Na plánku si potom zakreslili síť, s jejíž pomocí jednou najdou přesně to místo, kde trezor leží v bahně přehrady. O dvacet roků později žil už z těch tří někdejších gestapáků jenom jeden a ten se co turista vypravil do Brna. Vzal si s sebou svého osmnáctiletého syna, potápěčskou výstroj, kladkostroj s řetězem a taky jezerní bóji a plánek se zakreslenou sítí. Cestou vysvětlil synovi, že to, co si jedou vyzvednout z přehrady, je jenom stará válečná kořist a že když ji tenkrát spustili do přehrady, najali si k jejímu hlídání strážce.
Jakého strážce, prosím tě?
No, dneska bych řekl, že to byl jen takovej vtip a fór. Tenkrát jsme si totiž hodně potrpěli na nibelungovskou mytologii. A ten slavný poklad Nibelungů hlídával strážce Alberich. A tak jsme po spuštění trezoru na dno přehrady udělali takovej rituál, který měl Albericha přivolat.
Když přijeli k Brněnské přehradě, vůz zaparkovali nedaleko chatové osady Obora, odkud to bylo nejblíž k pokladu, a vypůjčili si člun a podle sítě v plánku si určili onen přesný bod a tam zakotvili bóji. A potom čekali až dlouho do noci, a když už chatová osada spala, připluli k bóji. Ale pro jistotu pracovali potmě, pod zataženou oblohou. Upevnili kladkostroj a syn se v potápěčském spustil do jezera a po chvíli zachytil otec signál a uvedl do chodu kladkostroj. Všechno proběhlo hladce. Přirazili ke břehu a přenesli trezor do vozu. A teprve když poodjeli kousek od osady, otec zastavil a požádal syna, aby konečně rozsvítil, že se podívá do mapky, jak zpátky na příjezdovou cestu. Ale když se rozsvítilo, hned pochopil. Fuj tajfl! A kde je můj syn?! Tam, kde budeš, slíbil Alberich, za chvilku i ty.
To všechno beru. Dostalo se mu zaslouženého trestu. Jen se nedokážu smířit s tím, že tak vzal za své i ten poklad. Představuji si totiž, že se znova vrátil na dno přehrady. A proto mám oprávněné podezření, že celá ta akce na likvidaci sinic v Brněnské přehradě má ve skutečnosti více různých motivací.
Příší týden píše Jan Balabán
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
