Pařížská sezona

Hubičku. A na druhou líci. Privjety, dušičko. Vypadáš krasívo. A támhle se v přítmí sálu rýsuje další známý z moskevských večírků, tak tedy další objetí. Jsme sice v Paříži, na zdejší Fashion Week ovšem dorazila půlka Moskvy a nikdo nesmí chybět na přehlídce Igora Chapurina, miláčka ruské smetánky. Hosté se usazují podél přehlídkového mola a vypadají trochu jako reklama na luxusní módu z magazínu Vogue, kterým tak rádi listují a kterého se v Rusku prodá přes dvě stě tisíc kusů. Jeho šéfredaktorka Aliona Doletskája, ostrá blondýna známá svými sebevědomými manýry, se také líbá a zdraví, momentálně s diblíkem s odhalenými ramínky. To je Oksana Robski, spisovatelka pikantních románů ze života ruských „nouveau riche“. Těch je tady dost a dost, protože právě oni tvoří klientelu „ruského Diora“ Igora Chapurina, nechybí tu ani manželka nejbohatšího ruského oligarchy Olega Děripasky. Dámy si ještě porovnají na klíně střapce značkových kabelek, z nichž málokterá by se dala pořídit za průměrný český plat. A show začíná ve stylu ruského impéria.

Na molo se promítnou záběry z hořícího bojiště, načež vojenským krokem napochodují modelky, jejichž oblečení má mohutná ramena, kované pásky a které vypadají trochu jako slovanské Johanky z Arku. Zase jednou se potvrzuje, že móda odráží společnost i politiku.

Po přehlídce se publikum nahrne do zákulisí, aby pokračovalo líbání a lichotky, a na světle vyniknou všechny ty luxusní značky na kabelkách a kostýmkách. „Rusové odjakživa milují luxus. Ano, nejvíc je zajímají cizí značky, ale teď si Rusko začíná vážit také samo sebe,“ vysvětluje čtyřicetiletý návrhář Igor Chapurin. Hovoří tiše a tváří se mírně, čemuž však lze věřit jenom z části. Je to totiž jeden z nejprůraznějších ruských návrhářů, za deset let existence své značky se etabloval v Moskvě, kde má tři butiky, začal prodávat v zahraničí a jeho bundičky už nosí i Mick Jagger. Dále se mu povedlo přesvědčit francouzskou asociaci módy (Fédération française de la couture, du prêt-à-porter des couturiers et des créateurs de mode), organizaci složenou ze zástupců tradičních a nesmírně vybíravých francouzských módních domů, aby ho zařadila do oficiálního programu Fashion Weeku. A daří se mu dát každou sezonu dohromady statisíce eur na pařížskou přehlídku. „Paříž, to je uzavřený svět a nespěchá, aby vás pozvala. Ale vytváří pro naši módu to nejkrásnější pozadí, má tak jemnou a citlivou atmosféru,“ říká ruský návrhář s citem, jako by recitoval Evžena Oněgina. „A jméno pařížského Fashion Weeku dodává značce ten nejlepší zvuk,“ doplňuje.

V tom má pravdu. Představit svou kolekci právě tady, to je marketing k nezaplacení, a právě proto se do seznamu přehlídek snaží dostat stále další zájemci. Je známo, že nejrychleji roste trh s luxusní módou právě v Rusku, v arabském světě a v Číně a tam také nejvíc milují slovo Paříž. Proto se tu snaží uplatnit stále více návrhářů z těchto končin. Letos debutovaly například návrhářky Marie Bishara z Egypta a Shiatzy Chen z Tchaj-wanu.

Ovšem ve světě módy si nikdo nehraje na rovnoprávnost. A tak zatímco Igor Chapurin a další noví návrháři naplní jen malý sál s několika řadami sedadel, na přehlídky starých francouzských značek se mačkají davy. První řadu zaplní hollywoodské herečky a za nimi zasednou s notýsky a s hyperkritickým výrazem ve tváři dámy ze všech světových novin a magazínů. Protože značky jako Louis Vuitton, Chanel, Yves Saint Laurent, Hermès nebo Dior, které tu také představují své jarní kolekce, mají za sebou desítky let tvorby i intenzivního PR, kterým přesvědčily svět, že právě ony vědí, co „se nosí“.

Sen o Santa Fé

Centrála Hermèsu sídlí na pařížské ulici Faubourg Saint-Honoré, jen pár čísel od oficiální rezidence francouzských prezidentů, na stejné adrese, kde rodina Hermès prodává už sto dvacet let. Hedvábný, ručně potištěný šáteček tady přijde v přepočtu na osm tisíc korun, a kdo by si chtěl koupit například kabelku Birkin, bude zapsán do pořadníku a počká si několik měsíců. Módní přehlídka Hermèsu se sice koná v celkem obyčejném stanu, ale obklopuje ho atmosféra stejné nedostupnosti a hlídá ho zástup hochů v červených kravatách. Dovnitř se smí jen s ručně nadepsanou osobní pozvánkou. Jen občas se dav rozestoupí a zašumí, třeba když přichází thajská princezna Sirivannavari Nariratana, ve volném čase též módní návrhářka, anebo herečka Jane Birkinová, která dala jméno oné žádoucí kabelce a za kterou se táhne dav neustále cvakajících paparazziů.

Uvnitř stanu se ovšem podpatky dam zaboří do pouštního písku a na místa procházejí mezi mohutnými kaktusy. Letošní show má být ve znamení arizonské pouště a Divokého západu. Zametači ještě naposledy uhladí písek, molo se rozzáří a v plavkách a ponču s třásněmi vchází Naomi Campbellová, které světové noviny přidělily označení „modelka-veterán“. A hned tu je taky druhá „veteránka“, bývalá topmodelka Stephanie Seymourová, která nedávno oslavila čtyřicátiny a která sice vypadá dokonale, ale nemilosrdné světlomety odhalují faldíky na jejích zádech.

Raději tedy nastupují děvčata ve věku jejich dcer, hubené, bez záhybů a nablýskané krémem stejně jako jejich boty. Pochodují s nasupeným výrazem, který patří k profesi, jejich oblečení je však příjemné a uvolněné. Hraje si s motivy mexických ponč, kovbojských bund s třásněmi nebo cestovatelských plášťů, vše je z nejkvalitnějších materiálů a v teplých tónech hlíny a písku někde na břehu Colorada. Celé to trvá sotva patnáct minut, na závěr po molu proběhne návrhář Jean Paul Gaultier, jeden z největších prominentů světové módy. Hned po show ho obklopí novináři, aby jim, s výrazem veselého strýčka, pořád dokola vysvětloval, že ho inspirovala právě Arizona a Colorado a písek a hlína a tak dál. Aspoň desetkrát také padne další otázka, která se ostatně vrací během celého Fashion Weeku: „Co bude s luxusní módou v době finanční krize?“„I v těžké době lidé potřebují snít a tahle kolekce je právě takový sen, sen o Arizoně,“ říká Gaultier.

Ve skutečnosti si však nikdo netroufá tvrdit, co se na trhu bude dít a co z nových kolekcí se vlastně vyrobí a prodá. Tržby luxusních módních značek v posledních letech rostly, hlavně díky oběma Amerikám a nenasytnému asijskému trhu (za první pololetí 2008 hlásí Hermès meziroční nárůst tržeb na těchto trzích skoro o čtvrtinu, podobně je to u dalších luxusních značek). Ale co se bude dít teď, to nikdo neví. „No idea, nemám ponětí,“ říká to rovnou módní redaktorka Financial Times Vanessa Friedmanová, jedna z reportérek s notýsky. Šéfredaktorka britského Vogue Alexandra Shulmanová se domnívá, že projevem krize jsou už samy kolekce. „Všichni byli velmi opatrní, návrháři udělali jen to, co si mohou dovolit, a nic, co by bylo skutečně odvážné,“ myslí si. Optimisté souhlasí s názorem Gaultiera, že móda se nakupuje emocionálně, a tudíž že lidé jejímu lákání neodolají ani v době krize. Firmy hodně spoléhají na Asii a Jižní Ameriku, kde si statusové symboly, jako je značková kabelka, boháči prostě neodpustí. Ozývají se však také hlasy, že to je až příliš riskantní sázka na nejistý region.

Zatím ovšem vychází. Jen v Číně má Hermès devět obchodů a v publiku celou jednu sekci vyhrazenou pro čínský tisk a podobně je to i na dalších přehlídkách. „Co se nám líbí na luxusní módě? Asi to, co všem, máme rádi pěkné a kvalitní věci,“ uvažuje Tan Cchuej, módní redaktor magazínu Marie Claire. Telefonuje iPhonem, na rameni má tašku Gucci, sáčko je od Diora. Na jeho klopě se vyjímá zlatý odznáček se srpem a kladívkem a portrétem Mao Ce-tunga. „To je teď v Číně hodně moderní,“ říká. Teď má ale na mysli značku Mao.

Vysvléct a běžet

Sedmnáctiletá Denisa Dvořáková není v nejlepší náladě. Včera šla spát ve čtyři hodiny ráno, neboť absolvovala takzvaný fitting. Znamená to jen, že na modelkách dolaďují modely, aby jim správně padly, vysvětluje naděje českého modelingu trochu nerudně. V zákulisí módní přehlídky německé firmy Wunderkind svléká oblečení, které předváděla přidělená starší paní ho od ní přebírala, kontroluje a rovná do igelitu. Denisa si natáhne tenisky a džíny a vypadá teď podobně jako ostatní děvčata v zákulisí, vesměs nenápadné, trochu nepřátelské středoškolačky. Denisa se nemůže zdržovat, hned běží na další přehlídku, kde musí být tři hodiny před zahájením, aby ji mohli donekonečna česat a malovat. „Kdo ví, kdy skončím dneska,“ říká. „Všichni si myslí, že to jsou takové snadné peníze. Ale to není pravda.“

Co se bude dít v době krize? Všichni to řeší, nikdo to neví.Modelka Denisa Dvořáková je ovšem jedna z minima českých občanek, které se na velkolepé parádě podílejí. Většina pařížských značek se v Česku vůbec neprodává, své obchody tady mají jen Christian Dior, Louis Vuitton a Hermès, který také pozval Respekt a na cestu přispěl. Jeho přehlídku viděli jen tři čeští novináři a ani na jaře se Češi s kolekcí neseznámí, protože do pražského butiku putuje vždycky jen několik kousků. Proč by nás tedy pařížské dění mělo vlastně zajímat?

Francouzským módním záležitostem totiž nelze uniknout nikde na planetě. Už několik hodin po přehlídkách návrháři a marketingoví ředitelé oděvních firem klikají na fotografie z přehlídek na serverech, jako je třeba Style.com, hledají inspiraci a opisují a hodně prvků se objeví i v nejmasovější módě. Takže je dost pravděpodobné, že i obyčejní módní konzumenti budou nosit minisukně, šaty na jedno rameno, velké tašky, průsvitné látky a důmyslné střihy kalhot, které se objevily v Paříži.

A může být ještě další důvod, proč se o dění v Paříži zajímat. Není to jen místo snobů v prvních řadách, ale také kreativity, krejčovské zručnosti a kvality. Kromě velkých přehlídek probíhá také veletrh, kde svoje modely vystavují menší firmy a méně známí, originální návrháři.

I malý stánek ve veletržním stanu ovšem stojí několik tisíc eur, na což začínající tvůrci povětšinou nemají. Vlámským mladým designérům na tuhle prezentaci přispívají z veřejných peněz, organizace Flanders Fashion Institute pro ně pronajímá malou galerii v centru a sezve potenciální obchodní partnery, aby se přišli podívat. „Belgická móda je pojem a to nám hodně pomáhá,“ říká Ek Thongprasert, sedmadvacetiletý absolvent antverpské designérské školy původem z Thajska.

Na jeho modelech je vidět, že rád experimentuje. Hraje si s materiály, navrhuje výšivky, batiky a vzory, látky zdobí prořezáváním. Jsou to extravagantní kusy, na několik z nich už ale našel v Paříži odběratele. „Na módě se mi líbí, že to je vlastně takový neverbální jazyk, kterým o sobě člověk hodně řekne, ještě než začne mluvit,“ vysvětluje Thongprasert. Sám má na každém prstě jeden prstýnek s písmenem, a když dá prsty k sobě, vychází nápis „True love“. Tohle je prý pro něj móda. Ani trendy, ani modelky, ani sláva, ale opravdová láska.

TÝDNY SVĚTA

Kolekce na příští sezonu představují módní značky zhruba půl roku předem na Týdnu módy (Fashion Week), a to hlavně ve čtyřech nejvlivnějších módních metropolích: v Paříži, Miláně, Londýně a New Yorku. Na týdny módy přijíždějí nákupčí z obchodů po celém světě, dále významní klienti firem, celebrity a módní novináři. V posledních letech se v různých městech etablují také menší lokální týdny módy, například v Moskvě, v Kodani, Hongkongu, Sao Paulu. Minulý týden proběhla série módních přehlídek také v Praze v rámci výstavy Designblok.