Co s radarem

Nervozita v české diplomacii narůstá – blíží se doba, kdy by měl parlament rozhodnout o tom, jestli na českém území bude americký radar, nebo ne. A výsledek je značně nejistý. Vše nasvědčuje tomu, že půjde o silové hlasování, tedy opozice ostře proti, koalice pro.

Čekání na Bukurešť

Vláda vůbec nemá jednoduchou situaci. Veřejnost je proti radaru, angažovaní odpůrci si umí přitáhnout pozornost médií a opozice nenabízí na pomoc ani malíček. Kampaň za radar je téměř nezaznamenatelná a ministryně obrany Vlasta Parkanová by si mohla rovnou zažádat o patent na neviditelnost, kterou by jí záviděla i letadla Stealth. Pravda ale je, že vysvětlovat veřejnosti, že je tu nějaká hrozba, kterou nikdo nevidí z okna svého domu, není lehké.

Nejsilnější zbraní by pro vládu mohl být moment, kdyby NATO prohlásilo, že je pro vybudování protiraketové obrany. Pak by odpadly základní argumenty ČSSD. I proto minulý týden premiér Mirek Topolánek společně s americkým šéfem Agentury pro raketovou obranu Henrym Oberingem prohlásili, že budovaná obrana se stane součástí systému NATO.

Snaha české vlády zatáhnout Alianci víc do hry je sympatická. Úspěchu ale dosáhne jen velmi těžko. Podívejme se třeba na postoj Francie. Ta už dala několikrát české vládě najevo, že radar v Brdech více než vítá. Jenže zároveň Paříž žádá, aby to bylo postavené čistě na bilaterální dohodě mezi Českem a USA. Proč? Protože…