Energetický koridor

Rusko-gruzínský konflikt může být vykládán různě, ale jedno je zjevné: hraje se o přímou energetickou závislost Evropy na Rusku. Při pohledu na ruské tanky v Gruzii to tak možná nevypadá, ale dnešní Rusko si počíná chytřeji než bývalý Sovětský svaz. Dělové hlavně dnes nahradil jednoduchý „zrezivělý“ kohoutek, který může Evropanům uzavřít trubky a roury.

Turecko a Gruzie jsou klíčové státy, které mohou pomoci omezit závislost našeho regionu na ruském plynu a ropě. Začněme plynem. Kromě ruského plynu může Česká republika dovážet přímo také plyn z Norska. Norové ale nebudou mít zájem zvyšovat dodávky do Česka nebo nahrazovat ty ruské. Své zásoby si chtějí zachovat i do budoucna. O plyn ze severní Afriky se dělí především Francie a Španělsko a k levnému užívání zkapalněného plynu nám chybí přístavy a zařízení. Británie a Nizozemsko také nebudou pospíchat, aby své zásoby plynu přenechaly Čechům nebo Polákům. Navíc se Německo a Rusko dohodly na stavbě plynovodu pod Baltským mořem a to může z Polska a České republiky učinit koncové odběratele plynu ještě závislejší na Rusku než dosud. Diverzifikovat zdroje ropy je o něco jednodušší, to však neznamená, že je to levné a snadné.

Kudy to poteče

Je jasné, že ruský plyn a ruská ropa proudí do Evropy přes Rusko. V našem případě se ale hraje o to, aby se plyn a ropa ze Střední Asie (tedy Kazachstánu, Turkmenistánu a…