Barbaři u trezoru

Od krize na úvěrových trzích loni v srpnu zažily banky devět krušných měsíců. Jejich ztráty a odpisy se vyšplhaly na 335 miliard dolarů a mnohé z jejich nejlepších obchodních činností se rozplynuly. V rozvinutých ekonomikách čelí téměř všechny banky ekonomickému a regulačnímu tlaku, který je bude stát příjmy a pracovní místa. Avšak tím největším nebezpečím, které západnímu finančnímu světu hrozí, není snížení jeho výdělečné schopnosti, ale ztráta víry ve fungování stávajícího systému.

Na hlavy finančníků dopadají dvě hlavní výtky. Jedna je založena na férovosti, druhá na efektivitě. První spočívá v tvrzení, že finanční systém je zmanipulovaný tak, aby bohatli bankéři, nikoli jejich zákazníci, akcionáři či ekonomika jako celek. Některé kritiky znepokojuje způsob výpočtu odměn, jiné morální hazard. Bankéři podstupují vysoká rizika, protože vědí, že je daňoví poplatníci zachrání. Stačí si vzpomenout na Bear Stearns nebo Northern Rock.

Nekonečný bublifuk

Druhou, hlubší otázkou je, zda je tržně orientovaný přístup k finančnictví efektivní. Podle tvrzení některých čínských funkcionářů odhalila krize slabiny západního finančního systému. Německý prezident Horst Köhler minulý týden požadoval, aby bylo „monstrum“ finančních trhů „vykázáno do patřičných mezí“. Banky podle jeho slov způsobily „rozsáhlou likvidaci aktiv“. Kritici…