V Schengenu – a úplně bez starostí?

Zdenek Slouka

(1923) je profesor politologie. Byl politickým analytikem při americké okupační armádě.Přednášel na New York University, Columbia University, dále na univerzitě ve Washingtonu a na Lehigh University v Pensylvánii a naposled na Univerzitě Karlově. Od roku 1992 žije trvale v Praze.

Jistě, budou v tom ještě menší kazy, ale jen na okrajích, ty si schengenští vybrousí za jednu dvě generace jako nic. Obavy jsou zbytečné. Občas sice shora zaznívá, že jen pořádné státní hranice garantují lidskou svobodu, ale i to lze pominout jako zapšklou samomluvu odeznívající ze zašlých časů.

Hranice znám intimně a nemám je rád. Za téměř padesát let exilu jsem jich přešel nepočítaně od Evropy po Austrálii i obě Ameriky, některé legálně, jiné tak napůl, mnohé ilegálně za temných nocí. Ale ať tak nebo tak, hranice jsou otrava – vždy zdržení, někdy vyhoštění, výslech, drobet kriminálu –, není oč stát.

Aby náš útulný schengenský domov nebyl uvnitř rušen cizáky, potřebuje střežené hradby, na zemi i na vodě. My sice nemáme vnější hranici s těmi ne-schengenci, ale stejně si musíme dávat pozor, prolezou ledaskam. Naše orgány už provedly předsváteční úklid a vymetly pár stovek ilegálů, abychom slavili slunovrat čistí. A ministr Langer již vytipoval země, „které jsou potenciálním zdrojem nebezpečných imigrantů“. Každý ilegál je asi nebezpečný.

Protože nás schengenských bude stále méně, bude těžší se našich hradeb dohlídat. Za něco víc než jednu generaci, kolem roku 2050, bude o čtyři miliony méně Němců než dnes, o deset milionů méně Italů, ubudou tři miliony Španělů, nás Čechů bude o dva miliony méně. A to jsou již nově upravené projekce světových demografů, před sedmi lety byly prognózy horší.

Masy neschengenců narostou. Demografičtí projektanti trochu ubrali, v roce 2000 počítali, že r. 2050 bude Indů 1,7 miliardy, letošní propočty se uskrovnily na 1,5 miliardy. Není tomu tak všude. Uganda má dnes 23 mil. Na r. 2050 se před sedmi lety projektovalo 91 mil. Uganďanů, dnes se už počítá se 103 mil. Nigérie, dnes se 114 mil. lidí, má na r. 2050 slíbeno 260 mil. Jemen se 17 mil. bude mít v půli století 84 mil. Etiopie se zmnoží z 60 mil. na 170, Mali z 10 na 46, Kongo z 50 na 150.

Proč se starat

Tlak poroste. V Africe jídla nepřibývá, ale přibývá televizí a obrázků, milionům neujde, jak si my ve své schengenské oboře pěkně žijeme, vydají se k nám. Ale to už máme podchyceno. Letecké a námořní hlídky Frontexu, agentury Evropské unie, zachytí mnoho přeplněných člunů mířících ze západní Afriky na Kanárské ostrovy, do španělských enkláv Ceuty a Mellily v Maroku, mnoho dalších od břehů Libye na Maltu nebo k italské Lampeduse. Hodně poutníků cestou zemře a utone, mezi nimi někteří, které Fortex odežene přes moře zpět. Ale daleko víc jich projde. Až si s nimi přímořské země nebudou vědět rady, snad jim dají amnestii a tím je přijmou jako naše spolubydlící v schengenské voliéře – Španělsko už r. 2005 amnestovalo přes půl milionu ilegálních afrických poutníků. A bude jich víc. Dnes statisíce, zítra miliony. Je třeba se tím trápit v útulném Schengenu? Máme-li se už trápit, pak pořádně. Proč musí miliony lidí odcházet z domovů svých otců a dědů? Proč musíme, ve strachu a se studem, zpevňovat hradby svého evropského ghetta? Tím se trapme, to už stojí za to.