Zcela jistá sezona
Kopec pana Krejčího leží sedm set metrů nad mořem. Zdravý rozum vnímá, že vlekařský byznys v Česku zažívá po dvou teplých zimách pořádnou kocovinu i o pěkných pár set metrů výš. Šedovlasý šedesátník ale trvá na svém. A sázka na Monínec se mu už jednou vyplatila.
„Na to, co napadá z nebe, člověk spoléhat nemůže,“ prohodí Jaroslav Krejčí a ukazuje k mýtině lemované pokácenými smrky. Právě sem na kopec Monínec, obklopený malebnou středočeskou krajinou, směřuje tento muž velké plány. Ještě letos by se na svahu měla objevit kilometrová sjezdovka se čtyřsedačkovou lanovkou. Řada místních si poklepává na čelo. Nejde přitom jen o pokácené stromy nebo obavy z invaze turistů. Kopec pana Krejčího leží sedm set metrů nad mořem. Zdravý rozum vnímá, že vlekařský byznys v Česku zažívá po dvou teplých zimách pořádnou kocovinu i o pěkných pár set metrů výš. Šedovlasý šedesátník ale trvá na svém. A sázka na Monínec se mu už jednou vyplatila.
Jdu do toho
Tu nabídku tehdy prostě nikdo nečekal. „Bylo to vlastně z hecu. Řekli mi – když to chceš nechat stát, zkus si to sám provozovat,“ vzpomíná na jeden rozhovor z roku 1994 pan Krejčí. Tehdy působil jako starosta třítisícového městečka Sedlec-Prčice a na jeho stůl dorazil záměr státní těžařské firmy Diamo zbourat nedaleké krachující rekreační centrum Monínec. „Mně to ale přišlo škoda,“ říká pan Krejčí. Ve městě podporu nenašel a pustil se do záchrany areálu na vlastní pěst. Během pár týdnů složil funkci a do chátrajících domků se nastěhoval s celou rodinou. Nabídka Diamu zněla jednoduše – když se bude dařit, podepíše s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
