Průvodce bezejmennou apokalypsou

Někteří lidé současnou Ameriku popisují jako zemi se špatnou náladou, vzdálenou sebejistému očekávání lepších a radostnějších zítřků. Cesta, poslední román Cormaca McCarthyho, autora předlohy Oscary ověnčeného filmu Tahle země není pro starý, se k jejich hlasu přidává.

Snad žádný jiný motiv není pro Američany tak důležitý jako cesta. Otcové zakladatelé, kteří dorazili v 17. století k východním břehům kontinentu, byli cestovatelé. Kolonizátoři směřovali – nejprve pěšky, na koních, pak po železnici – vždy dál na západ, aby si zemi podmanili. Cesta a cestování hrály hlavní roli i ve všech kulturních hnutích od padesátých let po současnost.

Nikdy se však neputovalo do úplného neznáma, cíl byl v podstatě povědomý. Na konci totiž vždycky čekal domov – jen blahobytnější a svobodnější. Poutníci vyráželi z anglického Plymouthu, aby založili nový, lepší Plymouth ve státě Massachusetts. McCarthyho Cesta je úplně jiná.

Co naložit na kárku

Sledujeme bezejmenného muže se synem, kteří se plouží se zrezivělou kárkou přes Ameriku, trmácejí se krajinou zpustošenou neznámou katastrofou, na jejíž někdejší malebnost zbyla jen vágní vzpomínka. Teď je to jedno velké spáleniště, vzduch je plný kouře, takže nelze dýchat, natožpak se rozhlédnout po okolí. Vysoké nebe, žírné lány amerického středozápadu, to vše se najednou smrštilo, mlha ale…