Všechny publikované články
Příběh neradostného dětství
V poslední době jsme si zvykli očekávat mnohé od knih z menších literatur, zejména pak z těch jižně či východně od našich hranic. Není to vůbec náhoda, má to svou logiku. Takové knihy mají výhodu, že se nerodí ve spěchu, který (nutně) provází překlady z velkých světových literatur. Jsou plodem pečlivého výběru a jejich překlad je zpravidla svěřován zkušeným profesionálům, a nikoli zapáleným začátečníkům – jak tomu bohužel tak často bývá u překladů z angličtiny. Výjimkou z tohoto pravidla není ani Bílý král, druhá kniha maďarského prozaika Györgye Dragomána (1973).
Stáří na tvrdo
Pokud v knize Osm minut o něco jde, pak je to smrt. Konec, který se rýsuje na horizontu, zatím nepřichází, ale vyplňuje přítomnost řadou věcí, které tak rádi přenecháváme na starost domům s pečovatelskou službou. Je to popis soužití dvou lidí, kteří spolu zestárli do stavu naprosté osamělosti.
Ve špitálech a na pitevnách
Markýz de Sade. Jen málo postavám 18. století se dostalo takové pozornosti jako jemu. Surrealistům učaroval svým libertinstvím, postmodernistům svým myšlením, šílenstvím a předjímáním soudobé společnosti, milovníkům senzací zase svou výstředností a pověstí, která jej provázela.
Průvodce bezejmennou apokalypsou
Někteří lidé současnou Ameriku popisují jako zemi se špatnou náladou, vzdálenou sebejistému očekávání lepších a radostnějších zítřků. Cesta, poslední román Cormaca McCarthyho, autora předlohy Oscary ověnčeného filmu Tahle země není pro starý, se k jejich hlasu přidává.
