Právo na vlastní intuici

„Je třeba si povšimnout, že skryté inteligence nerozumějí každému jazyku: slovům, která jsou důsledkem lidského vzdělání, nenaslouchají stejně jako slovům přirozeným,“ napsal Giordano Bruno (1548–1600) v traktátu O magii. Milovníci záhad si mohou představovat naslouchající zásvětní obludy, ale správný výklad nepochybně leží jinde: pokud v oblasti vědy, umění či životních nesnází hledáme správnou odpověď, musíme především klást přirozené otázky. Malá a krásně vypravená kniha Magie, pouta a dialogy renesančního filozofa obsahuje méně známé Brunovy texty, ale právě ony vystihují, jak svérázný byl Giordano Bruno vizionář.

Komu patří mučedník

Některé Brunovy písemnosti nelze pochopit bez znalosti scholastiky a antického odkazu, ovšem každý zvídavý čtenář „přirozených slov“ může z knihy vyčíst, oč autorovi hlavně šlo: svět nelze trvale spoutat či popsat jedinou teorií či náboženstvím, můžeme jen zkoumat přirozený řád věcí a pouze v jeho rámci dosahovat změn. Narušená rovnováha planety nám dnes připomíná, že přesně tohle je základem přežití, a proto se Brunův odkaz tak živě vrací.

Giordana Bruna si přivlastnili jak komunisté (vystupoval proti církvi), tak ezoterici (vycházel z hermetických tradic). Jenže Bruno nepatří nikam. Jeho texty především připomínají renesanční odkaz, že ve středu všeho dění stojí člověk –…