Proč není Ústavní soud schopen rozhodnout o návrhu na zrušení poplatků u lékaře rychle a přednostně? Kdy tak učiní? Proč není zákon do té doby pozastaven? A kdo a jak pak bude vracet peníze za poplatky?

Hugo

Ptali jsme se mluvčího Ústavního soudu Michala Spáčila a mluvčího ministerstva zdravotnictví Tomáše Cikrta:

Ústavní soud (ÚS) se podle svého mluvčího Michala Spáčila tématem intenzivně zabývá, nemůže však jeho projednávání urychlit. „Individuální práva stěžovatelů, kteří jsou například protiústavně drženi ve vazbě a čekají na rozhodnutí Ústavního soudu, nelze upozadit s odkazem na existenci naléhavější nebo společensky závažnější agendy,“ říká mluvčí. Navíc obecně má soud agendy víc než dost – na každého z patnácti soudců jen loni připadly 162 případy. A pro co nejrychlejší rozhodnutí nicméně soud podniká kroky – zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů, jehož jsou poplatky součástí, rozdělil do tří částí a každou z nich přidělil jinému soudci. Zákon sám je totiž komplikovaný mimo jiné proto, že se jím mění zhruba padesát dalších předpisů. „Každá ze tří částí by si zasluhovala spíše samostatnou monografii než běžné rozhodnutí,“ podotýká Michal Spáčil. O první části, v níž se řešilo, zda byl ústavní způsob, jakým byl zákon schválen, již Ústavní soud na konci ledna rozhodl, že byla v pořádku. „Očekávám, že jednání o druhé části, která zahrnuje otázky zdravotní péče, by mohlo být skončeno před polovinou tohoto roku, jde však pouze o můj soukromý odhad,“ předpovídá mluvčí Ústavního soudu.

Pozastavení zákona do doby, než o něm soud rozhodne, je opatření, které se používá jen zřídka a za splnění několika podmínek – jednak o ně musí požádat účastník řízení, prokáže, že jen pozastavení zákona odvrátí hrozící škodu, a navíc soud musí uznat, že taková žádost je opodstatněná. Nic z toho se v případě poplatků nestalo a soud to nemůže udělat sám od sebe.

A konečně ani na vracení poplatků se zatím nikdo nepřipravuje a nepočítá s tím ani ministerstvo zdravotnictví. Zákon přestává platit od okamžiku jeho zrušení, nikoliv zpětně. „Pokud by bylo možné libovolně rušit zákony zpětně, nemohl by si být ten, kdo dnes jedná podle konkrétního zákona, jist, že v budoucnu nebude tento zákon zrušen a jeho minulé jednání se nestane nezákonným,“ vysvětluje mluvčí ÚS Spáčil. Přesto však podle něj existuje možnost, jak poplatky „vymáhat“ zpět, pokud by byl zákon soudem zrušen jako protiústavní. I když upozorňuje, že zatím to jsou jen spekulace. „Může být teoreticky uplatněna individuální žaloba o náhradu škody vůči státu,“ říká Spáčil. „Pokud žalobce prokáže, že byl poškozen aplikací protiústavního zákona.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte