Konec španělské amnézie
Tři roky lehávala v horách oblečená a na holé zemi, pila vodu z řeky a neměla co jíst. Remedios Monterová (81), bývalá bojovnice proti frankismu, příslušnice tzv. maquis neboli guerillových jednotek, dnes cítí velkou satisfakci.
Španělská společnost není tak rozdělená jako parlament.Tři roky lehávala v horách oblečená a na holé zemi, pila vodu z řeky a neměla co jíst. Remedios Monterová (81), bývalá bojovnice proti frankismu, příslušnice tzv. maquis neboli guerillových jednotek, dnes cítí velkou satisfakci. „Je to vůbec první demokratická vláda, která nám díky zákonu o historické paměti přiznala zásluhy v boji proti frankistické diktatuře. Už nejsem kriminálnice a vražedkyně,“ říká dnes téměř slepá paní Monterová.
Prolomit ticho
Španělský parlament odhlasoval předminulý týden jeden z nejvíce polemických zákonů v historii Španělska. Zákon o historické paměti má přezkoumat frankistickou minulost a přiznat odškodnění obětem diktatury. Mimo jiné mají být odstraněny veškeré, na mnoha místech stále přítomné symboly frankismu – sochy, názvy ulic pojmenovaných po příslušnících Frankovy falangy nebo také sošky bývalého diktátora, jež trůní na oltářích ve španělských kostelech. Generál Franco totiž po celou svou diktaturu bojoval za tradiční církevní hodnoty, proti barbarství, anarchii, republikánům a komunismu a církev mu v jeho boji věrně pomáhala. Nový zákon tedy pobouřil nejen ty, kdo chtěli španělský nevyřčený status quo ohledně mlčení o minulosti zachovat, tedy zejména opoziční lidovce (PP), ale také církevní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 56 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
