Volní jako Schengen
Během příprav na oslavy se neuškodí zeptat, jak se na vstup do „Schengenu“ těší ti, kdo na hranicích tráví svůj život.
Nedá se říct, že by Jaromír Slíva vůbec nic dobrého nečekal. „Pro turisty to bude určitě lepší,“ říká. „A pro obchod snad také.“ Více výhod už ho ale nenapadá – když se starosta jihočeských Českých Velenic dívá z okna své prostorné kanceláře, vidí spíš samé potíže. Vpravo, podél silnice z Třeboně, čekají prostitutky a doufají, že jim někdo zastaví. Vlevo, kde hlavní silnice odbočuje k rakouské hranici, se na lavičkách malého náměstí večer co večer povalují opilci. Mezi místními bývá i pár Rakušanů, kteří se sem připotáceli ze sousedního městečka Gmünd, aby se co nejlevněji napili a prohráli pár eur v automatech baru El Dorado či Hotelu Euro. „České Velenice mají problém s veřejným pořádkem už dnes,“ říká Jaromír Slíva. A starosta nepochybuje o tom, že až Česká republika a osm dalších nových států Evropské unie vstoupí do schengenského prostoru, potíže se jen zhorší. Z hranic zmizí uniformy a chaos půjde jen těžko zvládat.
Rozdupou nás
Jaromír Slíva není jediný, kdo má ze vstupu do Schengenu smíšené pocity. Ačkoli se podle aktuálního průzkumu společnosti GfK na vstup těší 78 procent Čechů, na obou stranách mizející hranice převládají pochyby. Ve všech směrech – na Liberecku se lidé straší varováním před „zlodějskými Poláky“, Slováci se bojí, že jim severní sousedé rozdupají Tatry. A…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 55 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
