Naše společenské zřízení jako vývozní artikl nefunguje.Není jisté, kdy se Usáma bin Ládin a jeho druzi rozhodli zaútočit na New York a další americká města. Možná to ale bylo ve chvíli, kdy viděli „nejmocnějšího muže planety“, amerického prezidenta, jak se kroutí, vylhává a propadá studem při vysvětlování, jak se vzala skvrna jeho spermatu na šatech stážistky v Bílém domě. V tu chvíli musel kdejaký pravověrný muslim nevěřícně koukat, co se to před ním obnažuje za slabou, směšnou společnost.

Tyhle pocity ostatně nejsou podmíněny četbou Koránu. Sociologové na Západě na to už nějaký čas upozorňují a teď to dorazilo i do Česka. Muži vypadli ze své tradiční role hrdiny, který usiluje o prvenství a nedovolí, aby jej okolí považovalo za trapného slabocha. Vědci to říkají i jinak: muži opouští své archetypální role agresivních bojovníků, vyklízejí prostor ženám, sami se ale zatím potácí někde ve vzduchoprázdnu. Posouvají se někam na dřívější pozice žen, mentálně se s tím ale ještě zdaleka nesmířili. Výsledkem je jistá bezradnost. (Podrobněji v Tématu na straně 36.)

Tenhle ústup se nestal po nějaké promyšlené úvaze, jde o přirozený vývoj v liberální společnosti, jejíž podstatou je vyrovnávání šancí a také ztráta prostoru, v němž lze archetyp agresivního bojovníka uplatnit. Lépe řečeno – šlo by o přirozený vývoj s otevřenými šancemi, kdyby si západní muži tento svůj přerod odbývali jen mezi sebou a svými ženami. Tahle zásadní změna rolí se ale zároveň děje v éře „střetu civilizací“, tváří v tvář nepříteli, který slibuje Západu zničení. Proto také tenhle přerod vyvolává malý civilizační boj i na Západě samotném.

Řeč je o známém sporu mezi konzervativci a liberály o tradiční hodnoty, při němž ze strany konzervativců padají silná slova o ohrožování podstaty naší západní civilizace. Z jejich pohledu je to vlastně logické: konec agresivity a stále větší míra tolerance v hlavním společenském proudu přirozeně strhává břeh, na nějž byly dřív vytlačené slabší elementy společnosti (kromě žen i sexuální, etnické, náboženské menšiny). Konzervativci mají z tohoto vývoje strach, který má logiku: vstřícnost vůči homosexuálům, boj za rovnoprávnost žen, za politickou korektnost a další „slabošské“ aktivity staví Západ v očích jeho nepřátel do světla směšných, nesrozumitelných a nebezpečných budižkničemů. Íránský prezident prostě řekne, že doma žádné homosexuály nemá. Jeho západní kolega se třese strachy, aby je ve svém projevu náhodou neurazil.

Z pohledu konzervativních obránců západní civilizace se snahou o nové rozdělení rolí v očích našich nepřátel shazujeme, místo abychom pěstovali důstojnost v rámci staletími „osvědčených tradic“, v nichž západní civilizace udávala tón a třásl se před ní svět.

Následuj mne

Jenže problém je, že čas se zastavit nedá. Pevnost, s jakou se muslimové opírají o svojí víru, zná už Západ jen z knížek. (V jistém směru můžeme litovat, celkově ale převládá radost, to je ovšem na jiné téma.)

Tím se drolí – nebo už dávno rozdrolil – první pilíř západního přesvědčení o vlastní síle. Druhý spočívá právě ve zmíněném, sociology avizovaném opouštění role „hrdiny“, který hnal posledních pět set let tuhle civilizaci dobývat svět. Bílý muž vítězil napříč celým světem právě díky své obrovské tvrdosti, nesmlouvavosti a sebejistotě a potřebě vyhrávat.

Teď nás ale sociologové přesvědčují, a pohled kolem nás jim dává za pravdu, že dnes jsou tyhle tradiční mužské vlastnosti v troskách. Občas se objeví nějaké známky druhé mízy, mnozí tohle soudí třeba o válce v Iráku. Právě tam se ale ukazuje, jak je těžké uspět.

Válka s islámskými radikály je válka o vliv ve světě. Bílý muž už dnes nechce dobývat (je to moc drahé), chce být následován. Chce, aby si všichni na světě přáli žít jako on. Jenže jeho vývozním artiklem je v tuto chvíli pouze bezduchý blahobyt, což zabírá stále méně. Naše společenské zřízení jako vývozní artikl vzhledem k nejrůznějším slabostem jeho nositelů – jak ukazuje praxe Ruska, arabských zemí, Latinské Ameriky – nefunguje. Ostatně proč by se měli muslimové hrnout do něčeho, co z jejich pohledu přineslo rozpad starých struktur, jako je pevná náboženská víra, co „rozložilo“ tradiční mužské a ženské role a nic celou společností respektovaného zatím nevytvořilo?

Proto je důležité, aby se nové mužské role, vyznačující se menší agresivitou a větší vstřícností, naplno etablovaly. Společnost k tomu má celou řadu pák, jak tento vývoj uspíšit. Mužům politikům to samozřejmě z definice moc nejde, mimochodem proto je důležitý vstup žen do veřejných funkcí.

Tohle nové rozdělení rolí se může stát tím „vývozním artiklem“ Západu, o němž byla řeč. Protože systém, který umí využít potenciálu žen i mužů v oblastech, které ta tradice potlačovala třeba až k těžko skrývané frustraci, nemůže se svými machistickými konkurenty prohrát.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Marek Švehla

zástupce šéfredaktora

svehla
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Od roku 1994 jich napsal/a 2189

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte