Osamělý český boj v Evropě

Existují dva způsoby, jak se rychle stát černou ovcí v klubu, do kterého vás nedávno přijali. První je pohrdat jeho pravidly a hodnotami, druhý je brát je až příliš vážně. Vezměme si takovou Evropskou unii a její závazek podporovat demokracii a lidská práva. Tyto hodnoty jsou pro evropskou identitu natolik zásadní, že se objevují i v úvodních článcích evropské „reformní smlouvy“.

Na první pohled by se mohlo zdát, že pro Českou republiku to bude dobrá zpráva. Od svého vstupu do EU před třemi lety si získala pověst země, která podporuje lidská práva při každé příležitosti. Ve svém čerstvém členství v EU vidí čeští političtí činitelé šanci ovlivnit klub s globální působností a získat podporu Evropy pro demokraty od Barmy až po Bělorusko, Moldavsko a Kubu (tou jsou Češi obzvlášť posedlí). Na českém ministerstvu zahraničí existuje dokonce celé oddělení, které se věnuje pomoci disidentům v jiných zemích.

Brusel zívá nudou

Bruselské mašinerii jsou takové snahy ovšem trnem v oku. Kdykoli Česká republika začne pronášet vzrušená prohlášení na téma svobody, a vzdalovat se tak na hony programu právě probíhajícího zasedání, hodnotí to diplomaté EU jako procházku po tenkém ledě, či dokonce „projev neprofesionality“. Obracení očí v sloup a pohledy na hodinky doprovázejí zejména české projevy o Kubě. Diplomaté ze staré školy si bručí pod vousy, že Češi ve skutečnosti nevěří tomu, o čem řeční, a vystupují jen jako „poslíčkové…