Má Světová banka pomoci s reformou soudů, postavit elektrárnu, nebo půjčovat peníze?
Světová banka má nového prezidenta. Stal se jím Robert Zoellick, bývalý americký vyjednavač u Světové obchodní organizace. V předchozí funkci nabyl komunikační dovednost, která se mu teď bude velmi hodit. Čeká na něj řada obtížných rozhodnutí, v nichž by měl pod palbou kritiky ze všech stran obhájit smysluplnost existence banky a zvýšit její efektivitu. Politici, mecenášští podnikatelé, rockové hvězdy, akademici, potížisté z antiglobalizačních demonstrací i voliči v rozvinutých zemích se shodují, že s chudobou ve světě je třeba „něco dělat“. Všichni očekávají projekty, do kterých lze investovat a které přinesou jasné výsledky.
Podobný konsenzus, podepřený rostoucí ochotou rozvojovou podporu financovat, tu byl naposledy před třiceti lety. Druhým aspektem, na němž se všichni shodnou, je to, že informace a znalosti, které Světová banka nashromáždila za svých dosavadních 60 let snah o snížení chudoby, je třeba zachovat a využít. Tím však konsenzus končí a o další praktické fungování banky vedou bohaté a rozvojové země líté spory. Nalezení přijatelného kompromisu bude náročné i pro zkušeného vyjednavače Zoellickova kalibru.
Banka, nebo sklad znalostí?
Světová banka ztrácí své nejdůležitější klienty – rychle rostoucí ekonomiky, jako jsou Brazílie, Čína,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
