Editorial

Některé věty mají opravdové kouzlo. Jako ta, kterou vyřkla paní Radmila Podhráská a potvrdila bezděky Descartovu představu o dualitě ducha a hmoty (i když ji vzápětí popírá): „Většinu života jsem prožila v tlustém těle a teď chci prostě vypadat dobře.“

Téma na stranách 17–20 (příznačně poněkud objemnější) však není lekcí z filozofie. Redaktor Respektu Petr Třešňák zevrubně zkoumá příčiny jedné z dalších hrozeb, které se valí na lidstvo. Jde o obezitu. Zachvacuje celý svět a její vinou možná poprvé v dějinách Ameriky bude žít mladá generace kratčeji než ta předchozí. A tuk už obléhá i Česko, naše děti tloustnou závratným tempem. O to neuvěřitelnější je fakt, že v českých školkách předpisy přikazují cpát do dětí třikrát víc bílkovin než v německých či francouzských.

Že by zánik západní civilizace přicházel nečekaně jako trest za tak malicherný hřích, jakým je obžerství? Václav Cílek upozorňuje na str. 21, že historické studie konce civilizací se shodují na jiných příčinách. Římská říše zřejmě zanikla kvůli vlastní složitosti a neschopnosti efektivně udržovat stále dražší vnitřní systém. To ovšem při rostoucí složitosti našeho světa nezní příliš nadějně.

A to už jsme u dalšího pohledu na jednu říši, jejíž vyhlídky nejsou zcela růžové. Týdeník The Economist (str. 12–13) podrobil důkladné analýze schopnosti Spojených států amerických i nadále vyhrávat války a zůstat hypervelmocí.

Máte už dost světových problémů? Na řadě je tedy indiánský šaman Emahó (str. 14–15), který v rozhovoru pro Respekt říká: „Byli jsme zrozeni naprosto svobodní, život sám o sobě je zázrak. Jenže jsme se stali tak vzteklými, znuděnými a zhypnotizovanými, že nevíme, o čem je život.“

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení přeje

Martin M. Šimečka