Letná do písku tesaná

Kdyby Kaplického nebylo, Letná by si ho musela vymyslet. Jeho návrh Národní knihovny vyvolává spory, leckdo ho považuje za bizarní, ale na okraj plochy, jež proslula cirkusy, sokolskými slety, vojenskými přehlídkami, obskurním pomníkem a ještě bizarnějšími plány, sedne jak zadnice na hrnec. Takový dojem si odnese návštěvník výstavy, která je až do konce června otevřena na Staroměstské radnici.

Bude-li Kaplického návrh realizován, naruší se tím samotný génius loci Letné spočívající v jejím solitérství a neustálém provizoriu. Vždyť i věčný Stalin vydržel na pláni jen sedm let a jediným uskutečněným projektem od války, který tam přetrval dodnes, je půlstoletí starý tunel hluboko pod povrchem, jakási paralela rovněž neviditelné štoly císaře Rudolfa blahé paměti. I takový dojem si odnese návštěvník téže výstavy.

Odkud ten rozpor? Expozice totiž není věnována Kaplickému ani Národní knihovně, nýbrž Letné jako takové. Jak to přišlo, že pláň o jeden hektar překračující rozlohu Vatikánu zůstala z hlediska plánovačů bezprizorná? Máme to uvítat, či naopak nějak „řešit“? Výstavní panely nabízejí právě takové otázky. A ty překračují rámec nejenom jednoho projektu a samotné Letné, ale i Prahy. Každé evropské velkoměsto uvažuje o svých Letných, o bezprizorných plochách v centru – má-li tedy nějaké.

Na nejdražší parcele Evropy

Zajímavý zážitek skýtá v polovině 90. let…