Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Kultura, Kultura, Literatura

Tahle země není pro starý

Cormac McCarthy (1933) patří k autorům jako Pynchon či Salinger, kteří se ku stáru rozhodli stáhnout z veřejného života. Již několik desetiletí žije na americkém jihozápadě, který je nyní jeho nejsilnější inspirací k tvorbě.

Fotografie: Obálka knihy. • Autor: Respekt
Fotografie: Obálka knihy. • Autor: Respekt
Fotografie: Obálka knihy. • Autor: Respekt
Fotografie: Obálka knihy. • Autor: Respekt

Cormac McCarthy (1933) patří k autorům jako Pynchon či Salinger, kteří se ku stáru rozhodli stáhnout z veřejného života. Již několik desetiletí žije na americkém jihozápadě, který je nyní jeho nejsilnější inspirací k tvorbě. Je to jeho adoptivní zem, kraj, který si zvolil snad pro drsnou krásu anebo možná pro zvláštní charakter místa na hranici, které umožňuje nahlížet společnost z jiné perspektivy.

Každopádně je dobře, že takto zvolil: dokázal tak skvěle zachytit problematická období americké historie (Krvavý poledník), kdy byli lovci lidí vypláceni podle počtu odevzdaných indiánských skalpů, nabídl zajímavě přepracovanou verzi westernu (zejména v Hraniční trilogii) a v právě přeloženém románu Tahle země není pro starý pak podal pozoruhodnou variaci na klasický thriller.

Ne líbivý, ale uhrančivý

Narodil se na Rhode Islandu v rodině právníka, ovšem záhy se rodina odstěhovala do Tennessee, kde vystudoval na univerzitě svobodná umění. První román s názvem The Orchard Keeper (Hlídač sadu) vydal v roce 1965. V nakladatelství Random House mu ho editoval Albert Erskine, tedy muž, který byl redaktorem jiného slavného jižanského spisovatele – Williama Faulknera. Kniha měla úspěch u kritiky, ale ne u čtenářů. A tak se McCarthy musel protloukat, jak se dalo.

Podařilo se mu získat granty a stipendia, procestovat s nimi Evropu a na slunné Ibize dokončit svůj snad nejtemnější román Outer Dark (Venkovní tma). Znepokojivý, téměř mytický příběh situovaný do horského kraje na východě Tennessee. Román vypráví o incestním poměru bratra a sestry, z něhož se narodí dítě, jež zoufalý bratr pohodí v lese, kde jej najde podomní obchodník. Matka, s mlékem kapajícím od prsu, se vydává po jeho stopách. A ji zase sleduje bratr. V patách jim jde skupinka nestvůr, vrahů, kanibalů a vykradačů hrobů, přičemž v děsivém zakončení románu se jejich cesty protnou.

V roce 1979 vydal román Suttree. Příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, se odehrává na počátku 50. let v Tennessee a jeho hrdinou je Cornelius Suttree. Postava je jakousi ozvěnou protagonistů velkých modernistických románů, hlavně Joyceova Odyssea a Proustova Hledání ztraceného času. Suttree opustil bohatou rodinu i svět vzdělání a spojil život s řekou, která ho živí a poskytuje mu podněty k meditacím o životě. Snad nejlépe ze všech svých knih zde McCarthy dokázal zachytit neuvěřitelně široké spektrum postav: prostitutky, transvestity, alkoholiky, feťáky, kazatele, a objeví se tu dokonce i čarodějnice. Ti všichni tvoří Suttreeho svět, který není uspořádaný a vůbec ne líbivý, ovšem ve své pestrosti je krásný až uhrančivý.

Vratké a krvavé základy

Totéž lze říct o krajině na americko-mexické hranici, kam McCarthy zasadil svůj dosud nejlepší román Blood Meridian (Krvavý poledník) a pak čtenářsky přístupnější Hraniční trilogii. Krvavý poledník vychází z reálných faktů z poloviny 19. století, kdy bandy vrahů, placené politiky, vyvražďovaly indiány texaském pohraničí. Příběh, psaný nádherným, rytmizovaným jazykem připomínajícím báseň, je zvláštní parodií ideologie o zjeveném údělu, na níž byly Spojené státy postaveny. Odkazy k celé tradici americké literatury – od Marka Twaina po Jacka Kerouaka – jako by měly naznačit, že ona vznešená kultura stojí na velice vratkém (a krvavém) základě.

Stejně je tomu ve dva roky starém románu Tahle země není pro starý. Jen kousek od nablýskaných limuzín a železobetonových mrakodrapů velkoměsta, které se snaží vyvolat dojem jakéhosi civilizačního řádu, se nachází rozlehlá a krutá poušť protnutá sítí bezútěšných cest a řídce osetá motely a karavany. Sem McCarthy situoval svůj román, kterému – poměrně neobvykle – dodal thrillerový, až filmově klipovitý ráz. Však po textu hned sáhli bratři Coenové, kteří podle něj právě dotočili stejnojmenný film.

Protagonista knihy, mladý muž jménem Moss, si vyrazí na lov, ovšem namísto zvěře uloví něco mnohem cennějšího: najde několik mrtvých mužů, drogy a dva miliony dolarů. V tom okamžiku se jeho úděl naplnil, neboť je jasné, že couvnout před takovým lákadlem nemůže, a stejně tak je nabíledni, že jakmile se kořisti zmocní, půjdou po něm a po jeho rodině hned dva znepřátelené gangy a policie k tomu. A tak se skutečně stane.

Možná by to byl i úplně banální příběh, kdyby jedním z těch, kteří Mosse pronásledují, nebyl psychopatický zabiják Anton Chigurgh, připomínající vůdce děsivé vraždící bandy z Venkovní tmy nebo stejně impozantně zlého soudce Holdena z Krvavého poledníku. A možná by to byl i úplně banální thriller, kdyby McCarthy jednotlivé nitky sváděl k sobě a stupňoval napětí. Nic takového se však neděje: stejně jako měly jeho předchozí romány daleko ke klasickým westernům, i tato kniha má daleko k thrilleru.

McCarthy totiž žádné žánrové příběhy nepíše. O to jsou jeho romány úžasnější.

Autor je anglista a překladatel.

Cormac McCarthy: Tahle země není pro starý, přeložil David Petrů, Argo, 201 stran.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 16/2007 pod titulkem Boj o přežití v drsné krajině