Mimochodem

Taxikáři bylo asi pětatřicet a na sedadle vedle něj ležel první díl Harryho Pottera. „Teď nám zavedli tichou vysílačku, tak si to můžu konečně přečíst,“ řekl. Na dvoukilometrové trase mi vylíčil, jak žije a co dělá: řídí taxík a věnuje se rodině. S Harrym Potterem neměl dlouho tu čest ani v kině. Manželka na to chodí do multiplexu s dcerami, ale on musí zatím pokaždé na něco kresleného, kluk je ještě malý. Na poslední díl Pottera šel ale sám, takže už je s ním doma řeč. V pondělí pojedou všichni do Jeseníků. V Krkonoších to sice s ubytováním celkem jde, ale vleky pro pět lidí… jsou tam prostě ceny pro Pražáky. V Jeseníkách se navíc dá najmout celý domeček. Cesta bude dlouhá, má napadnout třicet čísel.

Venku bylo zima, v autě teplo a do taxikářova vlídného hlasu znělo rádio. Jakýsi Jarda si přál, aby mu zahráli Depešáky. Moderátor ho napínal a řekl, že napřed zahraje něco pro Kláru: v dojímavém ploužáku si za doprovodu elektriky rocker připomínal, kterak si kdysi dal první pivo, a pak těch průšvihů. A taky jak po večerce při baterce svojí holce první dopis psal, a dnes už jeho šťastných sedmnáct dávno je pryč. Řidič se zatím vrátil z Jeseníků k Harrymu Potterovi: jeho manželka říká, že jinak člověk dneska děti ke knížkám nedostane. Ale to už byl čas vystoupit a tachometr ukazoval méně než u jiných taxikářů.

Venku vanul severák, sněžilo zleva doprava, telefon byl bez signálu a turistům mrzly uši. Čestný taxikář si únorovou Prahou odvážel…