Hodil ji do sněhu a šel pryč

Velký poutač na fabrice Izopol v Dolní Poustevně na Ústecku hrdě hlásá jméno majitele Josefa Dvořáka i jeho telefonní čísla. Tyto dny ale spojení nefunguje. Hradba sekretářek drží média šéfovi od těla. Člověk, jehož bohatství přilákalo zabijáky, má totiž smutek. Právě skončil soud s muži, kteří loni unesli a zabili jeho dceru Vlastu. „Tady se to stalo,“ říká hospodský Josef Křivonoska a ukazuje na parkoviště před hospodou Čtverec, kde pomalá a krutá vražda matky malého dítěte začala. Sem totiž Martin Vlk svou kamarádku vylákal. Tady ji přepadli jeho komplicové, zbili ji a strčili do kufru auta. Zločinci chtěli od jejího otce získat výkupné. Ale všechno se nějak zvrtlo. A Martin Vlk brzy odhodil mrtvou, utýranou ženu do závěje.

To není vražda

Pachatelé strašného činu nebyli souzeni za vraždu, protože soudní znalci k tomu neshledali dost důkazů. Takže je soud potrestal za „braní rukojmí s důsledkem smrti“, kde je maximem patnáct let a na rozdíl od vraždy nelze uložit výjimečný trest. Vedoucí oddělení vražd v Ústí nad Labem Jiří Krupička, který měl za třicet let služby na stole kolem dvou stovek násilných činů, si je ale jist, že jde o vraždu. „Neudusila se,“ říká, „byla udušena.“ Rozsudek se zdá mírný i té, která ho nakonec vynesla, předsedkyni senátu Kamile Krejcarové. „Byla to surová vražda, provedená zvlášť zavrženíhodným…