Husák žil, žije a …

Před patnácti lety zemřel kolaborant číslo jedna. Nechal po sobě výstrahu, která jen tak nezmizí.

V totalitním státě, kde se na prvním místě uváděl generální tajemník Komunistické strany Československa a až potom prezident státu, vládl Gustáv Husák skoro dvacet let, po většinu času symbolicky jako generální tajemník a prezident v jedné osobě. Doba, kterou lze nazvat dobou Gustáva Husáka, má dnes v učebnicích název normalizace. Což má symbolický význam v tom, že jako na „normální“ si lze po čase zvyknout téměř úplně na všechno.

Na Husákovu dobu zbyly v české a slovenské krajině stopy nesmazatelné ještě po další tři generace, ne-li navždy. Nekonečná paneláková sídliště, postupně degenerující v paneláková ghetta, tak jak postupně degeneroval celý normalizační režim. Po normalizaci tu ale zbyly i nekonečné chatové kolonie a obrovské břízolitové baráky na českém venkově a ve slovenských podhorských osadách. Na Slovensku samotném pak dnes už většinou pustnoucí továrny v každém horském údolí a vzpomínka na dobu, kdy pod Tatrami snad vůbec poprvé nebyly „hladové doliny“.

Čistý řez

Když odhlédneme od politiky a lidských práv, tak jako se dnes od nich odhlíží při kapitálovém hodnocení Číny, byla nejméně polovina vlády Gustáva Husáka dobou sice mírného, socialistického, ale blahobytu. Od osmdesátých let byl Husákův komunismus čím dál zadřenější, avšak podobně jako v bývalé Německé demokratické republice ekonomická…