Staronový spojenec z Bukurešti

Ta země vyvolává dojem nejbizarnějšího nováčka EU. Vždy šla svou vlastní, trochu podivnou cestou a i teď se nabízí postkomunistické Evropě coby jakési vypouklé zrcadlo. Skuhráte na přežitky komunismu? Navštivte Rumunsko a skuhrat přestanete. Vzpomínáte se strachem na československou StB? Představte si Ceauseskovu Securitate a potýkání se zdejší tajnou policií najednou vypadá jako hra na indiány. Rumunská mince má ale i druhou stranu. Spojenectví s Rumunskem (v rámci protimaďarsky orientované Malé dohody) patřilo k masarykovskému a benešovskému étosu první republiky. V srpnu 1968, těsně před sovětskou invazí, se ve zdejším tisku objevovaly fotografie Nicolae Ceauseska a Josipa Broze Tita s titulem „naši přátelé“, a potom se Rumunsko jako jediný člen Varšavské smlouvy na útoku nepodílelo. Rumunsko jako jediný člen východního bloku nepřerušilo po šestidenní válce diplomatické styky s Izraelem, a protože je pěstovalo i s Palestinci, často právě v Bukurešti se odehrávala zajímavá diplomatická setkání a dojednávaly se budoucí dohody. V roce 1984 Rumunsko jako jediný člen východního bloku nebojkotovalo olympijské hry v Los Angeles a jeho sportovci, vydrilovaní režimem, sklízeli upřímný aplaus nic netušících Američanů.

To vše běželo podle hesla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Účelové spojence dnes už Rumunsko nemá. Do NATO vstoupilo před dvěma lety jako rovný mezi rovné. Zda stejně tak vstoupí do EU již 1. ledna 2007, nebo až o rok později,…