Jak aktualizovat klasiku

Čechov a Ibsen v současném kabátě, ale stále věrní divadelní tradici.

Čtrnáctý ročník Mezinárodního festivalu Divadlo, který v Plzni proběhl 13.-17. 9., se nesl v duchu dvou protichůdných pólů: na jedné straně stokrát inscenovaná klasika, na straně druhé reflexe traumatických kapitol z nedávné historie i současnosti. Jako by si festival kladl otázku, zda je potřeba klasiku aktuálně vykládat, a když ano, tak jaké jsou možnosti jejího originálního zpracování. Některé z problémů ilustruje příklad dvou inscenací, které byly v Plzni k vidění.

Ten darebák Platonov

Za novátorské lze u inscenace Čechovovy dramatické prvotiny Platonov je darebák, s níž přijelo pražské Divadlo Na zábradlí, považovat už obsazení hlavní role. I když s výhradou. Už Petr Lébl obsadil v témže divadle do role osudového Ivanova ze stejnojmenné Čechovovy hry „kontrastně“ Bohumila Klepla, který zde ztělesnil provinčního ňoumu, jenž nicméně představuje pro místní ženy jedinou životní šanci. Igor Chmela je jako Platonov místy až fyzicky odpudivý (špinavé tričko a opilecké manýry), ale také do něj mohou místní ženy vkládat jedinou naději na změnu života. Jejich očekávání ovšem rezignovaný Platonov, který dávno podlehl vlastní životní prázdnotě a marnosti, zákonitě zklame.

Taťána Medvecká vedle Chmely exceluje jako mírně cynická Vojnicevová a s Magdalénou Sidonovou jako Sofií ztělesňují podobný typ, jakým je Rebeka v Ibsenově Rosmersholmu, který…