Madonna

Půlnoční fronty u benzinových pump, zahlcené terminály Sazky, padělané vstupenky, stížnosti katolické církve. Žádná akce dosud nenažhavila Čechy tak mocně a plošně jako středeční historicky první vystoupení Madonny v Praze. V podnikatelských kruzích to patří k bontonu, mezi „lidmi z branže“ je to víc než povinnost. Ale snaží se i všichni ostatní, kdo jsou ochotni dát za vstupenku několikadenní mzdu. Výpravné představení přímo navazuje na omračující úspěch posledního alba Confessions on a Dance Floor.

Co krok, to mat

Před víc než deseti lety jsem mírně ztrémovaný postával v zákulisí newyorského Rockefellerova centra. Madonna, která si přišla vyzvednout jednu z cen MTV, se v hovoru s nějakými černými machry rozčilovala kvůli Kongresem posvěcené cenzuře rapových textů. Hněv jí slušel a argumenty byly věcné, pádné a vtipné, což se od dívky z detroitského předměstí automaticky neočekává. Tuto jen průměrnou zpěvačku spousta lidí hudebně ignorovala a ani její image (od „materiálně založené dívky“ přes převtělení do mírně perverzní Marie Antoinetty až k erotické nápodobě Marylin Monroe či vtělení se v „Matku Kuráž“ Evitu Perónovou) nepůsobila nijak geniálně. Koncerty z videa vyznívaly spíš jako nepřetržité exhibice. Ten večer bylo ale náhle jasné, že ta „mrňavá princezna“ je skutečnou první umělkyní populární hudby, která si všechno možná…