Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
jiri_belohlavek-Jir--Belohl-vek--hudebn--reditel Autor: HN - Matěj Slávik
Kultura

Zemřel Jiří Bělohlávek, šéfdirigent České filharmonie

Pedagog AMU působil šest let v roli šéfdirigenta BBC Symphony Orchestra, poté opět převzal vedení ČF

V noci zemřel po dlouhé těžké nemoci český dirigent Jiří Bělohlávek, bylo mu 71 let. Připomínáme ho textem z roku 2006, který zachytil nástup Bělohlávka k londýnské BBC Symphony Orchestra.

•••

Tři roky pro Bělohlávka

Uprostřed letošního horkého léta se hudebník Jiří Bělohlávek postavil před kolegy z londýnského BBC Symphony Orchestra a odehrál svůj první oficiální koncert v roli šéfdirigenta tohoto prestižního světového tělesa. Někteří britští kritici si stěžovali na jeho nejisté provedení Šostakovičovy Páté symfonie, ale jinak byly ohlasy na předvedený výkon nadšené. Bez ohledu na to platí, že šedesátiletý český dirigent stojí před výzvou, která v tuzemských podmínkách nemá obdoby. Bělohlávek má v Londýně obtížný úkol: pozvednout tradičně dobrou úroveň tělesa ještě výš, hledat nadějné sólisty a představit světové veřejnosti zapomenutou českou hudbu. Bělohlávek souběžně přijal i post předsedy umělecké rady Pražského jara, čímž získal zásadní vliv na tvorbu programu našeho největšího festivalu vážné hudby. Dvojkombinace je nadějná: Bělohlávek se nachází na vrcholu kariéry a lze očekávat, že zdejší hudební scénu (která není špatná, ale stále trpí nedostatkem světově významných hudebníků i koncertů) zásadně změní k lepšímu.

Reklama
Reklama

https://video.aktualne.cz/dvtv/belohlavek-umelec-musi-byt-stale-nespokojen-prave-ta-cesta-h/r~6746da9e46a411e790040025900fea04/

Co nám kazí hru

Symfonický orchestr BBC má mezi pěti velkými tělesy v Londýně výjimečné postavení. Není to jen tím, že se jedná o vlajkovou loď věhlasného veřejnoprávního média. „Jako jediný ve městě bere hudebníky do zaměstnaneckého poměru. Ostatní orchestry si je jen najímají jako hráče na volné noze,“ vysvětluje situaci přední britský kritik Norman Lebrecht, autor pozoruhodné knihy o dirigentech Mýtus jménem maestro, která před časem vyšla i česky.

Díky tomu, že hráči „patří“ jediné instituci s ročním rozpočtem 8 milionů liber (rozpočet České filharmonie je zhruba třetinový) a nemusí se honit po „kšeftech“, aby uživili rodinu, může si vedení orchestru dovolit větší svobodu ve volbě repertoáru. Hudebníci prostě mají dostatek času na zkoušení nových a nových věcí. „Nastudované skladby neobehráváme dokola, hrajeme je většinou jen jednou,“ říká hlavní manažer orchestru Paul Hughes a dodává, že co největší šíře repertoáru, která zahrnuje velké množství soudobé vážné hudby, je prioritou orchestru od jeho založení v roce 1930.

Prioritou je pochopitelně i kvalita provedení skladeb, která úzce souvisí s tuhou disciplínou uvnitř orchestru. A právě tady se objevily problémy. Americký dirigent Leonard Slatkin, kterého Bělohlávek ve vedení orchestru BBC vystřídal, patřil totiž podle již citovaného Lebrechta k takzvaným „allarounderům“. Jinými slovy ke „všudybylům“, kteří sice mají potřebné charisma a schopnosti, ale naberou si na záda tolik angažmá na různých místech, že pořádně nestíhají nic (k zasloužilým postavám tohoto typu patří například i bývalý šéfdirigent České filharmonie Vladimir Ashkenazy). Hráčská morálka pod zřídka přítomným šéfem upadá, zvuk orchestru se zhoršuje, kritici a publikum protestují. „Aby těleso získalo zpět svou pozici v srdci orchestrálního života Británie, musí znovu nabýt ztracenou morálku a vysoký standard,“ napsal například deník The Guardian.

2006-1461-vobr-21A.jpg
Fotografie: Na limuzíny si nepotrpí, ale Mahlera zvládá bravurně. • Autor: Respekt

Všichni jsou pro

Budoucnost orchestru BBC tedy nyní závisí na schopnostech Jiřího Bělohlávka. Tento dirigent si v domácích podmínkách získal respekt už v 80. letech, kdy pozvedl pražský symfonický orchestr FOK. Působil také dva roky jako šéfdirigent České filharmonie.

Revoluční počin se mu však podařil až v polovině 90. let vstupem do nezávislé Pražské komorní filharmonie. „Je to fanatik detailní práce,“ říká o dirigentovi kontrabasista a nynější šéf PKF Radim Otépka a dodává: „Trvá na propracování jednotlivých hlasů a sekcí, ví, jak umravnit hráče, aby si posluchač mohl vychutnat kontrasty ve skladbě.“ PKF, vytvořená Bělohlávkem především z mladých muzikantů téměř na zelené louce, se pod jeho vedením rychle etablovala a dnes patří ke zdejším nejlepším orchestrům. Kromě důrazu na mistrné zvládnutí hlavního proudu (klasických a raně romantických děl, především Mozarta a Beethovena) podporoval Bělohlávek i nastudování řady soudobých skladeb českých skladatelů. Svými kontakty navíc zajistil PKF angažmá v zahraničí. Jeden z vrcholů přišel předloni, kdy orchestr exceloval v Londýně s českou pěvkyní Magdalénou Koženou. Mimo aktivit s PKF sbíral dirigent vavříny i na dalších platformách. Působil v orchestru BBC jako hostující dirigent. V podobné roli řídil také filharmoniky berlínské, vídeňské nebo newyorské. Získával ostruhy jako operní dirigent například v pražském Národním divadle (nezapomenutelný Janáčkův Osud v režii Roberta Wilsona nebo skvělá Čertova stěna v režii Davida Poutneyho), ale také v newyorské Metropolitní opeře (Janáčkova Káťa Kabanová).

„Výběr hlavního dirigenta orchestru řešila desetičlenná komise. Pro Bělohlávka byli všichni,“ přibližuje volbu generální manažer orchestru a šéf komise Paul Hughes. Na rozdíl od poslední volby Leonarda Slatkina vedení orchestru přizvalo k rozhodování také tři delegáty z řad hráčů. Český dirigent splňoval nejlépe všechny podmínky: měl skvělý mezinárodní profil, zvládal široký repertoár včetně soudobé hudby, měl zkušenosti s vylepšováním orchestrálního projevu a „last but not least“, byl dostupný. „A ještě k tomu ho zdejší hráči mají rádi,“ přibližuje londýnskou scénu britský kritik Norman Lebrecht. Bělohlávek si získal jeho srdce také svou skromností. „Určitě si nepotrpí na dlouhé limuzíny a jeho honoráře nejsou přehnané,“ říká Lebrecht.

Dveře do Londýna

Bělohlávkova londýnská smlouva zní na tři roky s možností prodloužení. „Ale to víte, nikdy nic není jisté, teprve se uvidí,“ říká dirigent opatrně.

„V České filharmonii mě hráči také zvolili a víte, jak to dopadlo,“ naráží na známý konflikt z 90. let. Část hráčů tehdy preferovala německého dirigenta Gerda Albrechta, Bělohlávek uprostřed sporů předčasně abdikoval, ale jeho nástupce po neustálých neshodách nakonec také odešel. „V orchestru BBC jsem si vyhradil právo dohlížet především na mainstreamový repertoár a budování orchestrálního projevu,“ vysvětluje Bělohlávek metodu, kterou chce zapůsobit na své londýnské svěřence. Souhra, práce sekcí, frázování, vedení melodické linky, barvy a kontrasty se nejlépe sledují i cvičí na romantickém repertoáru ze druhé poloviny 19. a začátku 20. století (konkrétně jde o díla Brahmse, Brucknera, Mahlera nebo Strausse). „Ale budu také akcentovat český repertoár. Z Dvořáka se hraje ve světě jen zlomek. Publikum moc nezná například jeho symfonické básně. A Dvořákovy symfonické variace tady byly nedávno úplným zjevením,“ dodává český maestro, který se chce zaměřit i na díla Bohuslava Martinů. Chystá se ale provést také zásadní Vokální symfonii českého skladatele druhé poloviny 20. století Vladimíra Sommera.

Případný úspěch Jiřího Bělohlávka v Británii by otevřel dveře i dalším českým umělcům. Přichystaný je Bělohlávkův žák, nadějný dirigent Jakub Hrůša, který se už najisto dostane v Londýně k taktovce. A následovat by měli i čeští sólisté.

Bělohlávek rovněž zřejmě pomůže i mladším českým skladatelům. „Je tady k tomu dobrá vůle, ale bude potřeba vymyslet vysílací okna, což je těžké. To víte, každý tady má své zájmy. Bude to chtít hodně diplomacie, ale dveře jsou otevřené.“

Nastražte uši

Bělohlávek ale není důležitý jen jako vyslanec české hudby v Londýně. Může přispět k oživení repertoáru Pražského jara zajímavými koncerty a k celkové obrodě a aktualizaci zdejší hudební scény. Jeho úkolem bude totiž v BBC dirigovat celou řadu horkých novinek současných světových skladatelů. Už koncem září povede třeba premiéru skladby Hojoki od Jonathana Dovea, která je založená na dochovaných meditacích jistého japonského středověkého mnicha. Dále se připravuje na premiéru skladby předního britského komponisty Johna Tavenera. A to bude zcela jistě zajímavá událost. Tavener skladbu zkomponoval na 99 jmen božích v Koránu, poprvé zazní ve Westminsterské katedrále, a pak v Istanbulu.

Pokud budou mít zájem v Českém rozhlase, může Bělohlávek poradit v tom, jak udělat zdejší vážnou hudbu přitažlivější pro širší a hlavně mladé publikum. To je totiž disciplína, ve které jsou v BBC mistři. Připomeňme například, že minulý rok dali Britové na internet zdarma ke stažení nahrávky kompletních Beethovenových symfonií ve špičkové kvalitě. Orchestr BBC také pořádá koncerty soudobé vážné hudby ve spojení s různými video umělci. Inspirací, jak u nás podnítit renesanci živé vážné hudby, která v Británii už dávno probíhá, bude díky misi Jiřího Bělohlávka spousta. Zbývá jen nastražit uši.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte