0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura18. 3. 20066 minut

Básník, který uživí rodinu

Petr Borkovec píše jinak než většina jeho současníků a povedlo se mu nemožné: být básníkem na volné noze, o kterého mají zájem v cizině.

Fotografie: Borkovcova poezie: Ani hrůza, ani hudba. • Autor: Respekt
Fotografie: Borkovcova poezie: Ani hrůza, ani hudba. • Autor: Respekt

Petr Borkovec píše jinak než většina jeho současníků a povedlo se mu nemožné: být básníkem na volné noze, o kterého mají zájem v cizině.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

V maličké pražské kavárně nakladatelství Fra je nacpáno jako v ranní tramvaji. Ventilace se dusí cigaretovým kouřem. Mezi kávou a alkoholy čte ze svého nového výboru poezie básník. Petr Borkovec (1970) nepatří rozhodně k těm, kteří berou setkávání se svými čtenáři jako nutné zlo. Kdo přišel na mítink s romantickou představou o téměř autistickém, plachém a roztomile roztěkaném autorovi, bude zklamaný. Na své si nepřijdou ani lovci démonických excentriků. Borkovec je prostě jiný. Přirozeně sebevědomý, kultivovaný. Nezapře v sobě evropský rozhled jednoho z nejpřekládanějších českých básníků současnosti. Stejně jako jeho výbor z šesti dosud publikovaných sbírek s názvem Vnitrozemí, který nedávno vyšel. Jeho náročný, arteficiální styl, je mezi aktuálními básnickými sbírkami kolegů vlastně trochu provokací. Takhle chirurgicky tu se slovem, rytmem, obrazem a náladou pracuje dnes skutečně málokdo. „Za pásmem bahna, na němž lampa mola / leží jako otisk obrovského palce /cinká tmavá voda plná nádobí. / Ani hrůza, ani hudba.“

Nepsat jen básničky, ale poezii

Borkovcova poezie je už léta popisována poměrně monotónními charakteristikami jako chladná, zbytečně artistní, málo komunikativní. Pejorativně se mu připomíná epigonství a…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc