Tomáš Weiss

Wojciech Tochman

Jiřina Šiklová

Lukáš Přibyl, Michal Plzák

Tomáš Mazal

Veronika Bendová

Petr Borkovec (1970), autor knihy Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-Nazaire, je i při svém nevysokém věku již veteránem takových bitev, kdy před tvůrcem poblikává obrazovka notebooku a pro všechny případy je v kufru připraven blok Moleskine a pár ořezaných tužek tvrdosti tři.

Šerého text je jako sestava několika rozstřílených terčů na střelnici. Hlavně má namířeno na západní civilizaci.

Polský básník Zbigniew Herbert (1924–1998) a český básník Jan Zahradníček (1905–1960) se sešli v jedné knize Ze země pana Nikoho. Záměr je jasně popsaný v podtitulu: dva středoevropští básníci tváří v tvář totalitě.

Co si myslet o knize, která má na obálce vtíravou otázku: Přečetli byste si knihu, kdybyste věděli, že je prokletá?

Nové básně Hany Fouskové (1947) shrnuté do sbírky Psice padnou jako igelit na hladinu bazénu. Potřebujete se vynořit, nadechnout, ale nejde to.

Podle statistik ve Francii křesťanství nevzkvétá. Přesto se zde už tradičně vyskytuje velký počet obtížně zařaditelných a z církve vyčnívajících osobností.

Pro dnešní třicátníky a mladší jsou to pověsti z dávných časů. Historie, mytologie, vykopávky z hnízd vyhynulých ještěrů. Příběh českého undergroundu je ale silný a má v sobě přesahy i apely, které prosakují přes desetiletí a společenské systémy.

Pessoa rozhodně nebyl romanopisec ani povídkář, vlastně se kacířsky dá špitnout, že to nebyl žádný spisovatel. Pessoa, to je truhla plná rukopisů, které jsou jen postupně vynášeny na světlo

Antologie jsou vždycky příležitostí představit málo známé nebo neznámé tváře. Aby ale v českých zemích vznikla antologie francouzských básníků, kteří jsou i ve Francii neznámí, to je něco mimořádného.