Berlín je svoboda

Když byl otec dvacetileté Iráčanky Zahry zavražděn v Bagdádu, rozhodla se vyrazit za svými příbuznými do Německa. Teď chodí tradičně islámsky vychovaná Zahra už tři měsíce do Goethe Institutu na intenzivní kurz němčiny, sedí ve třídě a právě dostala za úkol vymyslet větu, která má vystihovat její poměr k Berlínu. Zahra se zamyslí a píše: Berlin ist Freiheit – Berlín je svoboda. Za oknem panuje německá zima na oběšení: tma, osmnáct hodin denně, mrzne, zdražili plyn a straší tu nezaměstnanost a krácení sociálních dávek. Zdánlivě žádná idyla, jenže člověk nemusí být z válčícího Iráku, aby Zahře rozuměl. Její spolužáci z kurzu němčiny si myslí totéž. Od italského recepčního až po mikrobiologa z Harvardu považují Berlín za výjimečné místo pro každého, kde je cítit tep doby – tak jako třeba v Paříži ve dvacátých letech. Berlín je svoboda je výkřik s prchavou platností. Neplatil dřív a nemusí vydržet navěky, ale v tuhle chvíli to není fráze. Německo není zdaleka tak pohodlné jako za studené války, ale je autentické a může se tu cítit doma každý bez ohledu na původ a sociální status. Proto je tam dnes dobře hlavně těm, kdo tak jako Zahra ze zkušenosti vědí, co to svoboda znamená.

Laboratoř Evropy

Pocit osobní svobody v dnešním Německu kupodivu nepramení z luxusu, životních jistot nebo oslnivých příležitostí, ale naopak z toho, že se tohle všechno vytrácí. Všechno se postupně mění, od sociálního systému přes životní styl až k definici národní…