Rytmus dnešní doby, hudba, která letí, švih a spád. Slogany, jimiž se hlásí nový český film Restart, opravdu nelžou. Lákají vás, nebo máte chuť prchnout?
O to totiž jde. Tvůrci filmu v čele s debutujícím režisérem Juliem Ševčíkem evidentně vědí, kdo je jejich divák. Mladý člověk, který žije a vnímá rychle, věří si, sleduje světové trendy a rozhodně se ne- identifikuje s knedlíky, pivem a vepřovou. Páprdové, bázlivci či outsideři, v nichž se dodnes vzhlíží česká kinematografie, ho nezajímají. A nemá také rád remcání nad tím, že svět je stále povrchnější. Jste-li to vy, pak vás Restart asi nezklame, v opačném případě ho vynechte. Najít ke sledování tohohle generačního opusu nějakou nezaujatou pozici jde opravdu ztuha. Ale pokusme se o to.
Apríl
Mnoho z výhrad, které by na adresu filmu mohly padnout, je nutné přibrzdit, protože režisér čerstvě dokončil FAMU a debuty si zkrátka zaslouží shovívavost. Je jasné, že Ševčík se trochu bezhlavě vzhlíží v klipovitosti a formálních hrátkách s obrazem a střihem, chce být „in“ a přiblížit se zahraničním vzorům. Tahle orientace ven je o něco více křečovitá než sugestivní, ale rozhodně má svou občerstvující stránku: v Restartu účinkují neokoukaní herci, neuvidíme nic z obvyklých přísad českého filmu. Nebýt pražských kulis, dalo by se s klidem věřit, že tenhle snímek se točil třeba v Holandsku.
V hlavní roli…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
