0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Obálka vydání 51/2005
51/2005 • 18.–25. 12. 2005

2005/51

Editorial

Editorial

Marek Švehla

Vážené dámy, vážení pánové,

Respekt podal
protest předsedovi vlády proti tomu, jak jeho úřad pojal tiskovou konferenci s čínským premiérem. Ve snaze izolovat čínského hosta od nepříjemných otázek na lidská práva povolila Paroubkova mluvčí pouze dvě otázky předem vybraným „krotkým“ médiím (Nova a Právo). Pro vysvětlenou: malý počet otázek může být ovlivněn nedostatkem času, to se stává všude. Je ale zcela nepřijatelné, aby tazatelé byli vybráni předem a ostatní nedostali ani možnost se přihlásit. To považujeme za nepřípustné omezování svobodného tisku. Z nového Respektu bych vás rád upozornil na téma čísla, které přináší reportáž z Irska, kde spokojeně a daleko od ruky zákona žijí Češi obvinění doma z velkých zločinů.

Zdraví a hezké svátky přeje

Komentáře

Glosa

Erik Tabery

Glosa

Marek Švehla

Evropa ucukla od propasti

Jiří Sobota

„Den začíná o půlnoci,“ opakuje irský zpěvák Bono v jednom ze starších hitů skupiny U2. Těžko předpokládat, že si s ním tato slova někdy v koupelně pobrukoval francouzský prezident Jacques Chirac, u mladších evropských vůdců, jako je Tony Blair nebo Angela Merkelová, to však vyloučit nelze. V každém případě se ve tmě hluboké bruselské noci z pátku na sobotu objevil nadějný záblesk svítání: návrh evropského rozpočtu schválený minulý týden Evropskou radou sice ještě musí odsouhlasit stále samostatněji vystupující Evropský parlament, po měsících strávených tápáním a hádkami je však samotná existence dohody malým evropským znovuzrozením.

Schröder pro Putina

Luboš Palata

Ve hvězdách

Zbyněk Petráček

Klid Američané nezajistí

Tomáš Etzler

Ve čtvrtek minulý týden se Iráčané vrátili k volebním urnám. Bylo to letos potřetí a naposled minimálně do roku 2009. Tedy alespoň podle plánu, který Iráčanům pomohli vypracovat Američané v průběhu roku 2004. Co se týče dodržování volebních termínů, plán funguje. Součástí celého projektu však byl i předpoklad, že každý volební milník přivede Irák blíže k normalitě, že se bude zmírňovat násilí v zemi, že irácké bezpečnostní složky budou schopny postupně přebírat zodpovědnost za situaci v iráckých městech; předpokládala se rozsáhlá rekonstrukce Iráku spojená s obnovou a růstem iráckého hospodářství, a také se objevovaly naděje, že bude možné dokonce plánovat redukci amerických vojsk. Dnes je zřejmé, že z této části plánu se v Iráku nesplnilo téměř nic.