Za nejvzácnější hodnotu, k níž dospěla Evropa, považuji schopnost soužití odlišných stránek skutečnosti. Dal by se též použít termín, kterým C. G. Jung vysvětloval dynamiku psyché – vzájemně regulující funkce protikladů. Chtěl bych tento princip ukázat na vztahu náboženství (křesťanství) a sekularity.
Kde hledat východisko
Sekularita, nápadný rys západní civilizace, jak se dotvářela během moderny, bývá konzervativními kritiky leckdy zaměňována za ateismus a ten zas označován za projev či příčinu morálního úpadku a řady krizových jevů dneška. Spory o sekulární charakter Západu – jehož příkladem byly nedávné dohady o znění preambule evropské ústavní smlouvy či americký spor o právo vyučovat na školách alternativní interpretace vzniku života vedle Darwinovy teorie – často vedou k takové polarizaci stanovisek, že tu proti sobě stojí dva navzájem se démonizující tábory.
Oba často vykazují známky netolerance a extremismu: na jedné straně ve jménu tradicionalisticky chápaného náboženství, na druhé straně ve jménu agresivního sekularismu. Je možné z této nešťastné polarizace vůbec najít východisko?
Idea sekularity (plod rozlišení světského a náboženského) může podle mého názoru obstát a být přínosná jen tehdy, když si uvědomíme, že vznikla uplatněním „principu kompatibility“ a že může obstát jen tehdy, když i dnes budeme hledat poměr &„…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
