Letos na podzim se španělským divákům dostal do rukou dokument režiséra Davida Fontsecy nazvaný Poslední hranice. Názorně ukazuje, kam až se Evropa dostala ve snaze zabránit tisícům obyvatel třetích zemí ilegálně proniknout na své území.
Každý rok se jich přes Španělsko do EU dostanou tisíce. Zatímco místní pravice tradičně sázela na hermetické uzavření hranic a omezení vydávání povolení k pobytu, po nástupu španělských socialistů k moci loni na jaře se začala pozvolna uskutečňovat myšlenka jakési amnestie vůči nelegálním přistěhovalcům usazeným v zemi. Celé jaro se média radovala, ale s podzimními dešti přišlo vystřízlivění v podobě zpráv o hromadném zdolávaní třímetrové zdi na hranicích španělské enklávy Melilla ležící na severu afrického Maroka. Přistěhovalci z Mali, Senegalu, Alžírska a Kamerunu, kteří v improvizovaných slumech čekají bez jídla, vody a jakýchkoli jiných prostředků na vhodnou příležitost k překročení hranic, začali masově přelézat plot pomocí bambusových žebříků. Hranice v Melille je dlouhá asi 11 kilometrů a dnes ji hlídá asi 500 pohraničníků s vojenskými posilami. Problémy tu panují už téměř dvacet let, ale až v posledních třech letech se stala situace neúnosnou – loni se pokusilo plot zdolat 55 000 lidí. Velký díl viny nese Maroko, které tábory imigrantů před hranicí toleruje, pokud policie dostává část mzdy převaděčů.
Když se točil dokument Poslední hranice,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
