Schválením zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví postoupila Česká republika do vyšších civilizačních pater: stala se zemí, kde je normální, že většina vyhoví menšině, zvlášť pokud ji to nic nestojí.
Spor o postavení homosexuálů je něčím jiným než třeba boj proti trestu smrti. Boj za práva menšiny si nevymyslela žádná organizace nebo média, řekli si o ně sami homosexuálové. A v otevřené společnosti je těžké najít důvody, proč takové žádosti nevyhovět. Čtyřikrát se to poslancům povedlo, popáté nikoli. I teď jsme ale slyšeli provokativní návrh na uzákonění mnohoženství. Zkusme to chvíli vzít vážně a jsme u kořene věci: o legalizaci mnohoženství přece zatím nikdo vážně nepožádal, tak proč se zabývat tím, co nikdo v tuhle chvíli nechce? Stejné je to s adopcemi dětí. Zatím se o ně homosexuálové nehlásí, je tedy zbytečné jimi strašit. Jakmile se tak stane, musí odpůrci hledat argumenty, proč nevyhovět. Přitom i tohle hledání bude stále těžší.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
