Podle čeho posuzovat geniálního konstruktéra či designéra aut? Podle špičkovosti a extravagance za každou cenu? V takovém případě by mohl zvítězit Ferdinand Piëch, šéf Volkswagenu, ale spíše svéhlavý tvůrce než manažer. Svědčí o tom jeho nový model obnovené značky Bugatti – vůz o výkonu 1001 koňských sil. Ta tisícovka a jednička tam prostě musela být, i kdyby hrom bil, ač si tuto lahůdku může koupit pár vyvolených a na veřejné silnici si její výkon neužijí. Nebo je geniálním konstruktérem ten, kdo vytvoří výjimečné auto pro všechny? Takové myšlenky se honí hlavou při padesátinách proslaveného modelu Citroën DS. Piëchovo Bugatti možná jednou budou obdivovat fajnšmekři v muzeu, ale dílo Andrého Lefévra (konstrukce) a Flaminia Bertoniho (design) vytvořilo symbol celé epochy – de Gaullovy páté republiky ve Francii.
Že měl Citroën DS patentované hydraulické pérování a přezdívalo se mu „létající koberec“? To je pravda, leč tato informace zaujme spíše experty. Koneckonců ono pérování bývalo poruchové a vůz prý občas dosedl na břicho s loužičkou hydraulické kapaliny pod sebou. Mnohem zajímavější bylo univerzální užití tohoto modelu. Představoval totiž protipól auta výjimečného tím, že je určeno pro výjimečné lidi. V tomto konkrétním smyslu si nakonec britský Rolls Royce nezadal se sovětskou Čajkou.
V prvním jezdila britská královna, ve druhém zase bolševická věrchuška. Naproti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
