S radikálními realisty

„Byl jsem jedním z posledních živě zpívajících rockerů v německé politice. Teď přichází na řadu generace odchovaná playbackem,“ řekl deníku Die Tageszeitung ve svém prvním rozhovoru po odchodu z prvních řad politiky nejznámější „Zelený“ Joschka Fischer. Do kolonky „vzdělání“ vždy musel dopisovat „základní“, přesto se tento samouk a samorost stal nejrespektovanějším a donedávna i s přehledem nejoblíbenějším představitelem celé generace německých politiků.

Především Fischerovou zásluhou se ze sdružení rebelů, hippies a tzv. nové levice stala strana schopná jít cestou nutných kompromisů. Sedmiletá Schröderova vláda, kterou po volbách v roce 1998 mnozí němečtí publicisté překřtili na „rudo-zelený projekt, který změní tvář země“, byla především Fischerovým dílem. S koncem této vlády, která byla nakonec nucena nacházet řešení německých problémů na úkor svých tradičních voličů a ideálů, se pro „velký odchod velkého politika“ rozhodl i Fischer. Jak němečtí Zelení, jakýsi maják všech ekologistických stran, zvládli svou roli v „historickém projektu“?

Konzum už je pasé

Všechny moderní ekologistické strany jsou charakteristické tím, že se nezabývají pouze ochranou přírody, ale celým souborem postmateriálních hodnot. Klasické politologické teorie rozlišují tři tzv. štěpení evropských společností, která…