2005/40

Nedávné hurikány v Louisianě a Texasu i nynější rozsáhlé lesní požáry v Kalifornii mohou islámští radikálové pokládat za velkolepý zásah shůry ve svůj prospěch. I v Evropě nejspíš leckoho napadlo, že pyšnou supervelmoc tak ztrestala sama nebesa. Prezident Bush sice nikdy netvrdil, že poroučí větru dešti, živelné pohromy mu však v Americe budou asi stejně přičteny k tíži. Nezáleží na tom, že je nezavinil. Tamní personalistika prý počítá i s jakýmsi koeficientem štěstí: kdo má v životě příliš často smůlu, je prostě smolař a pro každý podnik znamená riziko.

Žádný Spiderman, Sandman ani Jack Rozparovač. Titulní postavou knižní komiksové série spisovatele Jaroslava Rudiše a kreslíře s pseudonymem Jaromír 99 (jinak zpěváka jesenické rockové skupiny Priessnitz) je muž, jehož schopnosti nejsou nikterak mimořádné. Alois Nebel, penzionovaný nádražák původem z jesenického Bílého Potoka, má všechny vlastnosti antihrdiny z českého pohraničí. Komiks mu přesto sluší – s třetím a závěrečným dílem série nazvaným Zlaté hory můžeme konstatovat, že autorům se podařilo tuzemskou realitu vystihnout anglosaským žánrem opravdu přiléhavě.

Únosy, vraždy, čistky a tajné smrti – běloruský diktátor Alexander Lukašenko má stále co na práci. Sotva se mu podařilo zkrotit tamní KGB, už zase musí rozhánět opoziční velezrádce, kteří by mu chtěli upřít doživotní prezidentství. Sledovat ten cirkus z Česka má pikantní příchuť. Zdejším obdivovatelům Lukašenka totiž roste popularita a užuž sahají po moci: ve vládě by dnes komunisty rád viděl každý čtvrtý Čech. Proto stojí za to poslechnout si následující příběh. A vnímat ho jako možné „vzpomínky na budoucnost“.

V neděli 25. 9 se v katolických kostelech četl fragment z knihy Ezechielovy, v němž se mj. píše: „Jestliže… bude jednat podle práva a spravedlnosti, zachrání svou duši.“ Prý šlo o náhodu, avšak v kontextu polských parlamentních voleb získala biblická citace specifický význam. Překvapivým vítězem se totiž stala strana bratrů Kaczynských Právo a spravedlnost (PiS). Jistě, pravice měla podle všech předpokladů vyhrát, nicméně konzervativci se svými 28 % nečekaně překonali favorizované liberály z Občanské platformy (PO, 24 %). Čím to? Jak složí vládu? Co to bude znamenat pro Polsko i pro Evropu? To jsou teď aktuální otázky.

Dovedete si představit, že si něco koupíte, abyste okamžitě vydali další peníze na zničení téže věci, protože je zbytečná? Nebo že ze svých peněz platíte ničení svého okolí? Nesmysl? Nikoli. Zdá se, že jde o běžnou praxi české vlády, která má i svůj příhodný název: perverzní dotace.

Do severomoravského Bohumína přijede tento týden zástupce vlády, aby si tam na jednu noc lehl vedle nejubožejších obyvatelů. Zmocněnec pro lidská práva Svatopluk Karásek tak chce vyjádřit solidaritu s lidmi, které bohumínská radnice zahnala do hluboké sociální pasti. A nejde přitom jen o Bohumín: způsob, jakým tamní politici vyřešili situaci nejchudších a nejslabších spoluobčanů, zapadá do mozaiky české praxe. Praxe, která se může vymstít všem.

Ve strohé čekárně cizinecké policie na pražské periferii sedí vedle dvou vietnamských obchodníků tuzemsky vyhlížející muž s kufříkem na kolenou. Vladislav Böhm (48) je Čech jako poleno, přesto je na něm v přísné cizinecké úřadovně znát nervozita. Přišel sem, protože mladí klienti jeho firmy, na kterých závisí jeho podnikatelské živobytí, nedostali v Česku povolení studovat. Böhm by se rád dozvěděl proč – a taky by chtěl úředníky přesvědčit, aby své rozhodnutí změnili. Obojí je však marné. „Nemám s vámi o čem mluvit. Náš verdikt je konečný a důvody nesdělujeme,“ říká podnikateli policistka během krátké audience po hodině čekání. Pro čtveřici studentů z Běloruska a Ruska tak končí sen o vzdělání na svobodném Západě. Přestože doložili potřebné dokumenty, zaplatili školné a nájem, dnes sedí v ubytovně na kraji Prahy a nevědí, co si počít.

V době, kdy by čtyři z deseti Čechů přivítali přítomnost komunistů ve vládě a kdy s touto možností otevřeně koketuje současný premiér a faktický lídr sociální demokracie, přichází do čela KSČM nový šéf. Jeho životní příběh ukazuje, kam se naše druhá nejsilnější politická strana bude ubírat.

Host jako host,“ řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika. Zaplať si pivo a seď si v hospodě a žvaň si, co chceš. To je moje zásada.“ Tuto krystalicky čistou ukázku českého, potažmo evropského liberalismu vůči Turecku a Turkům stvořil kdysi ve svém Švejkovi Jaroslav Hašek. Jenže nyní jde do tuhého a evropský i český liberalismus váhá.

A je to tu zase. Řešíme otázku, co s komunisty. Jiří Paroubek tvrdí, že je s nimi ochoten prosazovat své zákony, a že pokud to bude nutné, po volbách sestaví s jejich podporou menšinovou vládu. Zdá se, že každý rok je pro politiky lehčí oznamovat sbližování s touto zločineckou organizací. Jak by ale vypadala otevřená spolupráce? Co by přinesla? A byla by možná?

Michal Anděl (59) vystudoval navzdory nepřízni bývalého režimu všeobecné lékařství (koncem 60. let se aktivně účastnil studentského hnutí) a v roce 1981 se stal šéfem jednotky intenzivní metabolické péče v pražském IKEM. Po roce 1989 mohl začít působit také na Karlově univerzitě, na níž byl v roce 1992 jmenován profesorem. Patnáct let stojí v čele II. interní kliniky na Vinohradech, šest let byl děkanem 3. Lékařské fakulty UK, dnes je jejím proděkanem pro vědecký výzkum. V letech 1992–2000 byl členem Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj, dosud je členem její Komise pro živou přírodu. V příštích volbách kandiduje na funkci rektora Univerzity Karlovy. Michal Anděl je ženatý, má dvě děti.

Křesťanský demokrat Daniel Lipšic působí ve slovenské politice tak trochu jako zjevení. Když se ve věku 29 let stal nejmladším ministrem v historii země, měl již pověst erudovaného právníka s diplomem z Harvardu a sympatického politika, kterému leží na srdci boj s korupcí a zločinem. Zatím to vypadá tak, že vysoká očekávaní nezklamal – pravidelně se objevuje v první desítce nejpopulárnějších politiků v zemi. Prosazuje totiž takové novinky, jako jsou zvláštní soudy zabývající se zločiny veřejných činitelů včetně korupce.

Kdyby volby v Německu dopadly podle průzkumů, vládla by dnes u našeho největšího souseda pravice. A není to ojedinělý případ, kdy předpovědi nevyšly: podobných situací bychom napočítali desítky. Od historického selhání výzkumu týdeníku Literary Digest v roce 1936, který ani při dvou milionech dotazovaných nedokázal předpovědět drtivé Rooseveltovo vítězství v souboji o křeslo amerického prezidenta, až po nejčerstvější polské volby, jejichž jasným vítězem měla být Občanská platforma, která však ve skutečnosti zůstala těsně druhá. Těžko se pak bránit dojmu, že nepřesnost předvolebních šetření je spíše pravidlem než výjimkou a že vyloučeny nejsou ani vyložené blamáže. Znamená to, že jsou sociologové méně schopní vědci než třeba astronomové, kteří umějí přesně vypočítat okamžik zatmění Slunce stovky a tisíce let dopředu?

Uplynulo 1070 let od zavraždění svatého Václava. Prahu navštívil Gerhard Schröder. Agentura STEM z průzkumu veřejného mínění zjistila, že čtyřem Čechům z deseti by nevadilo, kdyby tady zase vládli komunisté. No tak já vám něco řeknu – auto si neřídím sám, jezdím s vojenskou ochrankou, která zodpovídá za moji bezpečnost, a ona rozhoduje, kde je a kde není možné zůstat stát zablokovaný mezi ostatními auty, prohlásil ministr obrany Karel Kühnl (Unie svobody) poté, co jej žurnalisté Mladé fronty Dnes přistihli, jak se při svých cestách Prahou vyhýbá čekání v zácpách tím způsobem, že jezdí do zákazu vjezdu a v protisměru. Splašené koňské spřežení uvláčelo k smrti vozku na cestě mezi Mořkovem a Životicemi u Nového Jičína.

Odešel poslední vyslanec časů, kdy tělo, duše a hudba ještě tvořily jednotu

Reklamní kampaň, jakou si dopřává nový český film Doblba!, musí u kolegů z branže vzbuzovat lehkou závist. Tváře herců Petra Čtvrtníčka a Jaroslava Duška shlížejí snad úplně odevšud, celostátní deník MF Dnes neváhá filmu vystrojit propagační přílohu ve své originální grafice a monitorovat každý pšouk jeho tvůrců. „Udělat“ kulturní událost je zkrátka dnes především práce pro producenta a Petr Vachler ji ovládá nad jiné. K tragičtějším okolnostem téhle „černé barevné komedie“ patří to, že se tentýž muž chopil také psaní scénáře a režie. A že mu s tím nikdo nepomohl.