2005/41

„V Británii je trend elektronické hudby na ústupu. Prodej DJských desek se propadá, kluby zavírají,“ svěřil se před časem Respektu renomovaný ostrovní novinář Ian Anderson. A co tedy přichází na- místo elektroniky? Starý dobrý rokenrol neboli bigbít střihlý punkem, funkem, diskem a novou vlnou. Dvě kytary, basa a bicí jsou zase na vrcholu popularity, takže kapely se v garážích a různých skladištích množí jako houby po dešti. Nejoblíbenějším reprezentantem tohoto „nového“ stylu je patrně skupina Franz Ferdinand ze skotského Glasgow. Loni oslnila stejnojmenným debutovým albem, jehož se zatím prodalo přes tři miliony kusů. Jak si jistě mnozí vzpomínají, kapela jej přehrála také v pražském klubu Roxy. Minulý týden vrhla na trh pod názvem You Could Have It So Much Better (Mohl bys na tom být daleko lépe) další desku, která je snad ještě lepší než multiplatinová prvotina.

Pro počítačové hráče znamenají blížící se Vánoce opravdové žně – většina firem své novinky směřuje právě pod stromeček. Jedno z největších překvapení letošní sezóny už ale máme za sebou, objevilo se na pultech obchodů minulý týden. Fahrenheit – Indigo Prophecy – nad touhle hrou kanadského týmu Quantic Dream by neměli zbystřit jen ostřílení počítačoví „pařmeni“. Je totiž průkopníkem nového žánru interaktivního filmu, do jehož děje můžete sami vstoupit. Poprvé v historii to jde natolik přirozeně a snadno, že šanci podlehnout mají i herní analfabeti.

„Když jdeš za každým snem, můžeš se ztratit,“ zpívá Neil Young na své nové desce Prairie Wind a ví proč. On sám nemá těch hudebních snů moc, ale jde za nimi dlouho. Tohle album jej představuje ve zklidněné, téměř akustické poloze, jakou známe třeba z titulu Harvest ze 70. let. Místo bouřlivého rocku tu slyšíme ozvuky country, gospelu, větru z prérií. Písničkář album nahrával předtím, než nastoupil léčbu vážného mozkového onemocnění (úspěšnou) a pocit smrtelnosti, vzpomínky i určitá nostalgie tu jsou slyšet. Neil Young je nejkrásnější tam, kde je obyčejný – když přemítá o tom, s jakým záměrem ho Bůh poslal na svět, nebo zpívá, že „tahle stará kytara mu nepatří, že ji má jen na chvíli“. Ať ta chvíle ještě trvá.

Když vystudovaný fyzik a chemik Charles Percy Snow, takto baron z Leicesteru, vydal v roce 1959 vlivnou knihu Dvojí kultura, označil v ní za příslušníky první kultury hlavně literární intelektuály, ke kultuře druhé pak počítal zejména vědce. Jak si postěžoval, ke škodě všech spolu přitom obě kultury bohužel téměř nekomunikují. Trvalo šestatřicet let, než americký myslitel John Brockman v roce 1995 jeho myšlenku zvedl a začal hovořit o kultuře třetí, která se podle jeho mínění pomalu začala vynořovat a již vytvářejí lidé z empirického světa, vědci a technici. Čas mu dal za pravdu v tom, že právě tito lidé dnes stále častěji zaujímají postavení tradičních intelektuálů „první kultury“ a vyjadřují se i k otázkám smyslu člověka a světa či uspořádání společnosti. Zbývá tak otázka: Pletou se do věcí, kterým nemohou rozumět, anebo tradiční intelektuálové vršili velká slova tak dlouho, až se v nich utopili?

Je to už víc než třicet dnů, co jsme se všichni stali účastníky i aktéry největší vzdělávací reformy od dob Marie Terezie. Cíl zní skvěle: předělat školy ze zastaralých paláců drilu, nudy a papouškovaných vědomostí v místo, kde učitelé rozvíjejí osobnost žáka a učí ho orientaci v moderním světě. Revoluční změnu vítají odborníci i opozice. Ale veřejnost, rodiče a často ani sami učitelé o ní nic nevědí. Přitom jejich nápady a nadšení jsou pro zdar díla zcela klíčové.

Václav Malý bezesporu patří k nejvýraznějším mužům českého katolického kléru. Ne nadarmo se mu také říká „létající biskup“. Láká ho totiž poznat země, „kde to křičí“, a pomáhat. V posledních letech se vydal například do Moldávie, Čečny, Běloruska či na Kubu. V září se vrátil z Číny. Požádali jsme ho, aby o svých cestách vyprávěl.

Tuto sobotu mají Iráčané v referendu odsouhlasit ústavu coby skutečný start do svéprávné existence. Jenže je tu problém. Sunnité, asi 20 % populace státu, ji odmítají, neboť v ní spatřují cestu k rozpadu Iráku. Proto byl až do minulého týdne její krach velmi pravděpodobný. Na poslední chvíli ale parlament změnil pravidla hry, takže ústava bude nejspíše navzdory sunnitskému protestu odsouhlasena.

Již rok a půl jsme v Evropské unii. Její hlavní výhodou by mělo být setření hranic a stejný přístup ke všem Evropanům – ať jsou z Česka, Španělska či Řecka. Zatímco v restauracích už neblahá praxe dvojích cen zmizela, v českém hypotečním bankovnictví nadále přetrvává. Všechny tuzemské banky sice tvrdí, že rozdíly nedělají, ale malý test ukazuje jinak nevysvětlitelné rozdíly.

Občanské sdružení Naděje tady už patnáct let zachraňuje lidi v nouzi a modrý kříž na jejích pobočkách slibuje pomoc každému, kdo si řekne. Právě nyní však společnost musí zavřít jedno ze svých nejvýznačnějších center.

Stačil jeden zbytečně všímavý šťoural a zdejším silničářským bossům skončily krásné časy. Přišlo se totiž na to, že vysoce postavení státní úředníci jezdí na luxusní výlety do ciziny za peníze soukromých firem, které se pak u stejných úředníků ucházely – a vyhrávaly – v soutěži o státní zakázky. Když tahle „úplně běžná praxe“ státní firmy Ředitelství silnic a dálnic ČR vyšla letos v létě najevo, vzbudilo to v médiích a u veřejnosti rozruch. Od politiků, ze státního zastupitelství a od policie naopak zaznělo nepřeslechnutelné ticho. „Věc se musí nejprve pečlivě prošetřit,“ slyšeli tazatelé nejčastější odpověď. Co to prošetření zatím přineslo?

Sledování lidí zavřených do vily VyVolených a pod dohled Velkého bratra se stalo hned od počátku velkou událostí světa zdejší zábavy. Televize do nového „formátu“ investovaly na 130 milionů korun, sledovanost vyletěla vzhůru, ostatní média popisují život soutěžících den po dni. Proto se velkou událostí stala i milionová pokuta udělená oběma privátním stanicím za sprostotu a obscénnost jejich reality show. Ihned se vyrojily debaty, jestli se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nedopustila cenzury a zda neporušuje svobodu slova.

Zdá se, že na Viktora Koženého dosáhla spravedlnost. Nikoli ta česká, ale Spojených států. V tom, že Američané dosáhli aspoň částečného úspěchu a na Bahamách nyní rozhodují o vazbě pro „piráta z Prahy“, nehrál roli nějaký tlak světové velmoci. Šlo spíš o to, že jejich úředníci prostě jednali. Zatímco české protějšky se čtyři roky potýkaly s neschopností požádat ostrovní stát o vydání finančníka, který je v Česku stíhán za miliardové podvody.

Zavládlo babí léto a meteorologové oznámili, že ještě nějaký čas vydrží. Bezpečnostní rada státu schválila plán boje proti terorismu na léta 2006–2007. Na protest proti špatné politice současné ministryně zdravotnictví Milady Emmerové jeden den stávkovali praktičtí lékaři. Vzhledem k drahému plynu pokračoval návrat českého obyvatelstva ke dřevu a uhlí. V Sazka Areně zpíval Andrea Bocelli. Navzdory českým a rakouským snahám o komplikace se Evropská unie nakonec rozhodla zahájit vstupní rozhovory s Tureckem.