Pokud byste chtěli vystopovat na letošním benátském filmovém festivalu nějakou zásadní změnu ve světové kinematografii, asi byste odešli s nepořízenou. Podivně se mění jen svět kolem nás: dostat se do kina na festivalové představení letos znamenalo procházet dennodenně bezpečnostními kontrolami jako na letišti. „Bezpečnost především“ nebylo jen heslem, které pronásledovalo organizátory v obavě z teroristické hrozby a možného útoku na festivalová kina. Drželi se ho zřejmě i při sestavování programu, když sázeli na osvědčená jména jako Manoel de Oliveira, Patrice Chéreau, Philippe Garrel nebo Stanley Kwan.
Ještě větší sázkou na jistotu byly snímky s hvězdným obsazením, jejichž protagonisté měli dodat lesk večerním galapředstavením. A protože opravdové hvězdy jsou dnes prakticky jen v Hollywoodu, není divu, že vedle několika velkých mimosoutěžních premiér bylo v hlavní soutěži hned šest amerických produkcí. Těžko ale spílat řediteli festivalu Marcu Müllerovi a zasazovat se za ochranu „opravdového umění“ anebo alespoň evropských kulturních hodnot, když musí člověk nakonec konstatovat, že až na výjimky patřily právě americké snímky v letošním mdlém klání o benátského Zlatého lva k těm pozitivnějším zážitkům. Kdyby nic jiného, dokázaly nadchnout alespoň skvělými hereckými výkony.
V přepisu divadelní hry Davida Auburna Důkaz v režii Angličana Johna Maddena exceluje Gwyneth Paltrowová jako dcera bývalého matematického génia, která bojuje s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
