Ivan Landsmann do české literatury vstoupil jako meteor. Místo dalšího úspěchu přišlo trýznivé čekání na invalidní důchod a nejistota.
Svým románem Pestré vrstvy Ivan Landsmann (56) v devadesátých letech všechny ohromil. Autobiografie z ostravských dolů se stala Knihou roku a kritici psali o jejím autorovi jako o „přírodním úkazu“. Landsmann se z bývalého horníka a bezejmenného pijana stal celebritou, poskytoval rozhovory, objevil se v televizi. Na jeho další knihy se čekalo. Šedovlasý, statný muž, který se dosud nejraději pohyboval v obyčejných hospodách, si našel cestu i do uměleckých kruhů a stal se oblíbeným společníkem. „Nejšťastnější byl, když jsem ho představil Bolkovi Polívkovi, králi Valachů,“ vzpomíná režisér Vladimír Michálek. Nakladatelství Torst vydalo rychle za sebou další dvě Landsmannovy knihy, úspěch Pestrých vrstev se však neopakoval. Autor se brzy ocitl v nesnázích. Jeho život na první pohled naplňuje hemingwayovský mýtus tvrdého chlapa a úspěšného spisovatele. Zblízka ale svými zvraty připomíná toho nejprokletějšího básníka.
Exulant Landsmann je holandským občanem, návratem do Čech však přišel o tamní sociální podporu. Aby v Česku získal hornický důchod, chybí mu 200 odpracovaných dní. Ombudsman pro něj marně žádal výjimku z tvrdosti zákona. „Prominou tak den,“ ušklíbne se spisovatel. Z ostravského dialektu, kterým mluvil i…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
