Vypsání referend o ústavě dalo Evropanům šanci vyslovit se k budoucnosti. A to je možná důležitější než samotná ústava.
„Je to ultraliberální dokument, který boří náš sen o Evropě jako alternativě Spojených států,“ zaznívá v těchto dnech na schůzích odpůrců euroústavy v Paříži. „Je to socialistické budování superstátu, jenž brzdí náš rozlet a nemá v globalizovaném světě žádné opodstatnění,“ říká se pro změnu v Londýně. Ani se nechce věřit, že se jedná o popis jednoho dokumentu.
A to ani není nutné přejíždět několik set kilometrů z jedné evropské metropole do druhé. I v Paříži si můžete v kavárně poslechnout liberální spílání chystané Ústavě z úst bývalého pravicového poslance Williama Abitbola, který si v konventu při jejím sepisování podle svých vlastních vzpomínek nejlépe rozuměl s českým euroskeptikem Janem Zahradilem. A v Londýně si zajděte vyslechnout litanii mladých mužů a žen z Centre for Social Europe, pod jehož hlavičkou se sdružuje levicové křídlo labouristů, odboráři a jiní nespokojení Britové, kteří návrh ústavní smlouvy cupují argumenty jako vystřiženými z pařížské odborové centrály CGT. Úvodní pasáž jen zachycuje názor, který v obou metropolích převažuje.
Ani opačná znaménka argumentů v probíhající debatě o ústavní smlouvě však ještě nutně nemusí hnát Francouze a Brity proti sobě. O Londýně se ostatně traduje, že je to díky počtu trvale či…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
