Německý herec Daniel Brühl (26), kterého si čeští diváci budou pamatovat jako představitele Alexe z filmu Good Bye, Lenin!, získal v prosinci Cenu publika pro nejlepšího evropského herce roku 2004. Zatímco jiní mladí interpreti se většinou vyhoupnou na evropský žebříček popularity jediným filmem a rychle zmizí, Brühl zatím poznal jen cestu vzhůru. V roce 2004 natočil tři nové filmy, z nichž dva – Láska v myšlenkách a Tučné roky jsou fuč – se prosadily v řadě evropských zemí.

První z nich, práce režiséra Achima Börriese, se vrací k nešťastné události léta roku 1927, která v análech berlínské policie dostala jméno „šteglická tragédie“. Dva gymnazisté, suverénní syn zámožných rodičů a introvertní básník, ztělesněný právě Brühlem, založili klub sebevrahů, v němž si přísahali, že si vezmou životy v nejvyšším okamžiku – tedy ve chvíli, kdy ztratí velkou lásku. Druhý film, natočený bývalým punkerem Hansem Weingartnerem, reprezentoval Německo v roce 2004 na festivalu v Cannes . Daniel Brühl hraje mladíka, který by mohl být prototypem odpůrců globalizace. Spolu s přítelem a dívkou se v noci vloupávají do vil berlínských boháčů, přestavují jejich drahý nábytek do kreativních instalací a před odchodem varují nepřítomné majitele nápisy „Máte moc peněz! Tučné roky jsou fuč!“. Subverzivita této trojice má zcela jinou kvalitu než revolta generace roku 1968. Její bází…