Majestát ztroskotání

Celý svět se v těchto dnech a hodinách symbolicky shromáždil pod okny papežské rezidence ve Vatikánu, aby byl přítomen posledním okamžikům Jana Pavla II. Média zaznamenávají projevy účasti a rekapitulují význam a zásluhy umírajícího papeže. Tak se sluší, tváří v tvář majestátu smrti muže, jehož velikost nepopírali ani jeho odpůrci, o něž věru neměl nikdy nouzi – od sovětských a polských komunistů přes katolické ultrakonzervativce, fundamentalisty pravoslavné, židovské i muslimské až po liberálně smýšlející katolíky a velkou část světské veřejnosti západního světa. Připomíná se papežův humor, nekonvenční chování, schopnost oslovit mládež, záliby literární i sportovní, geniální talent jazykový, ekumenismus překračující hranice mešit a synagog, podíl na destrukci komunismu, neúnavné vystupování proti válkám a násilí a další osobní kvality i veřejné výkony, které ho učinily nesporně jedním z nejvýraznějších papežů moderní doby.

Střety a střed

Leč, v čase papežova umírání jako by se záměrně zapomínalo na druhou stránku jeho působení: na to, že papež opouští svět, toho času rozhodně neodpovídající jeho představám o míru a spravedlnosti. Světová náboženství jsou zaklesnuta ve vzájemných nenávistech a sama katolická církev je vnitřně rozpolcena více než kdy dříve. Polarita mezi „levým“ a „pravým“, „liberálním“ či „pokrokovým“ a …