Sjezd poražených vítězů

Je to podivné vítězství, kterého dosáhl na sjezdu ČSSD Stanislav Gross. Stal se sice s odřenýma ušima opět předsedou, ale zadělal svojí straně na vážné problémy v rozložené vládě a zavázal se vytáhnout preference ČSSD ze současných patnácti na vysněných třicet procent – což je pro člověka s nulovou důvěrou veřejnosti jen obtížně splnitelný závazek. Zvolení Grosse a Bohuslava Sobotky nicméně vypovídá o směru, kterým by se chtěli sociální demokraté vydat. Kromě výběru lidí na špici navíc delegáti drtivou většinou schválili příkaz nařizující novému vedení ČSSD „pokračovat ve strukturálních reformách“.

Modrá šance na růžovo

Brněnský sjezd v mnohém připomínal ten minulý z března 2003. Bouřlivými debatami o smyslu koaliční vlády, o směru, jakým by se měla sociální demokracie vydat, nepřátelskou atmosférou mezi názorovými proudy (ze zákulisí – modernista Kubinyi odmítl sdílet hotelový pokoj se stoupencem starých zemanovských pořádků Lachnitem).

V hádkách o koalici nebyla tentokrát hlavním terčem Unie svobody, jejíž pravicová „infekce“ vadila Špidlovým kritikům minule, ale lidovci a jejich předseda Miroslav Kalousek, který ČSSD „vrazil kudlu do zad“. Averze vzkypěla už nad jindy nevinným bodem – zdravicí hostů: v sále se strhla hádka, zda má „vášnivý jezuita“ (jak nazval šéfa KDU-ČSL jeden z delegátů) vůbec právo…