Dario Ferrari: Být neúplní je předpoklad otevřenosti

Spisovatel Dario Ferrari přijede na Svět knihy představit svůj román Přestávka skončila, který v překladu Mariny Feltlové vydalo nakladatelství Meridione. Přestávka skončila je román se dvěma protagonisty a dvěma hlavními příběhy vzdálenými v čase. Současník Marcello Gori je doktorand na katedře italianistiky v Pise, kterému jeho školitel přidělí jako téma dizertace literární dílo již zesnulého Tita Selly, levicového teroristy ze sedmdesátých let. Marcello pátrá po autobiografii, kterou Tito ve vězení údajně napsal, a nakonec se s předmětem svého bádání identifikuje do té míry, že Titův životopis napíše sám. Román nemá dokumentární ambice, sedmdesátá léta reflektuje nezasvěceným pohledem nerozhodného mileniála z provinčního města, kterému se k jeho vlastnímu překvapení pootevřou vrátka do akademického světa a on si v něm připadá jako Alenka v říši divů. „Univerzitní svět má spoustu aspektů, které mě baví vyprávět – jisté tiky, jisté mánie, jisté absurdity. Takže nakonec si pro sebe v textu uzurpoval fůru místa,“ říká Ferrari v rozhovoru o tzv. olověných letech, ve kterých se kniha zčásti odehrává, o neúplných mileniálech a o inspiraci komedií po italsku.

Sedmdesátá léta zůstávají poněkud temnou kapitolou v nedávných dějinách Itálie i dalších zemí. Temnou ve smyslu nepříliš jasnou, málo známou, ale i ve významu chmurnou. Lze ji ještě vysvětlit, objasnit, abychom ji lépe pochopili a třeba se i poučili z této kolektivní zkušenosti s extremismem, která se jeví přinejmenším nejednoznačná?

Mám za to, že ústředním problémem je, že slepou skvrnou sedmdesátých let je právě disproporce mezi politickými premisami toho období – hledání spravedlivějšího světa, kolektivní emancipace, vykoupení lidí na okraji společnosti – a výsledky terorismu, který za sebou nechává na zemi krev a dlouhou a nesmyslnou brázdu mrtvých. A také si myslím, že v Itálii se při reflexi oněch let všichni raději soustředili jen na tu druhou část – „byla to doba politického násilí, proto olověná léta“. Zapomínalo se, že v Itálii a v západním světě to byla i léta obrovského osvobození, rozšíření práv, v Itálii uzákonění rozvodu, potratu, zrušení tzv. zločinu ze cti, přijetí zákona o ochraně svobody a důstojnosti pracujících, vznik státního zdravotnického systému, rozmachu umělecké tvorby na poli kinematografie, literatury i hudby, sexuální revoluce. Tohle všechno se ale zametlo pod koberec a zastínilo se to formulkou „olověných let“.

Co vás přimělo vyprávět v rámci svého románu i příběh, který se odehrává během takzvaných olověných let?