Zapadlou a zachmuřenou obec dokázala proměnit v místo, kde naplno pulsuje život. Starostka Marie Matušková řídí radnici ve Višňové celých patnáct let od revoluce a letos jí vláda dala cenu za nejrozvinutější místní demokracii. Příklad této ženy ukazuje, jak významní pro společnost jsou politici s vizí, pokorou a chutí něco pro své spoluobčany udělat.
Novou trvalou, prosím
Zatímco jen pár set metrů za vsí připomínají obří haldy polských dolů blízkost hranic, samotná Višňová je lemována na každém kroku květinami. Květináče visí i na svodidlech podél silnice vedoucí k nízké budově obecního úřadu. Právě tady, pod vyšívanou mandalou a fotografií Václava Havla s namalovanými srdíčky, sedává už přes čtrnáct let starostka vesnice Marie Matušková (nezávislá). Bývalá učitelka výtvarné výchovy a botaniky přišla do severočeských Sudet před třiceti lety z Harrachova – spolu s manželem tu dostali místo a byt. „Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme, a to, jakou historii mají zdejší lidé, mi docházelo postupně,“ vzpomíná paní Matušková. „Většina sem přišla v roce 1948 a čekala, až se z baráku, který jim padl do oka, odstěhují Němci. Pak tu bylo i pár zemědělců, kteří tu chtěli hospodařit, ale nakonec zůstali jen ti, co byli ochotni jít do JZD a vstoupit do strany.“ Paní Matušková se dlouho nemohla se zapadlým, žlutým popílkem polských fabrik posypaným místem sžít a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
